Aktuality

Dnešní zamyšlení uvedu slovy pasovského biskupa Stefana Ostera:   „Přes všechny těžkosti a rostoucí nepřátelství k církvi nemá tento čas a tato společnost nic více zapotřebí než lidi, kteří skutečně žijí z tajemství uzdravující Boží přítomnosti. Hlásají Pána, který je tou nejhlubší odpovědí na naše lidské starosti, bídu a potřeby. Hlásají vítěze nad utrpením, hříchem, nad smrtí a zlem.“  

Když dovolíte, ráda bych využila toho, že jsem z jiné farnosti a dala vám možnost nahlédnout do té naší. Napadlo mě to v souvislosti s Ježíšovou výzvou z této neděle „Pojďte ke mně všichni …“ Tato věta, jak jsem si všimla, je zároveň mottem webových stránek vaší farnosti a v naší farnosti je nyní velmi aktuální. Není účelem tohoto zamyšlení, možná vyprávění, chcete-li na něco, nebo na někoho si stěžovat.

Jako malý kluk vyrůstající v katolické rodině jsem se Božího soudu bál. Při zpytování svědomí za pomoci zpovědního zrcadla jsem nejednou prožíval mučivé chvíle plné obav, že jsem se dopustil snad všech uvedených hříchů a z Boha, který všechno vidí, jsem měl opravdový strach. Později jsem jako náctiletý mladík dospěl k přesvědčení, že pro budoucnost bude nejlepším řešením se s myšlenkou Boha rozejít.

5. července slavíme svátek sv. Cyrila a Metoděje. Připomínáme si jejich působení a význam nejen pro slovanské národy, ale i pro celou Evropu. Jejich odkaz byl po staletí živý především ve východní církvi a v životě východních slovanských národů.  Podle starých kronik se den svatých bratří v církvi slavil už v 11. století. Ale teprve v roce 1880 rozšířil papež Lev VIII. kult svatých Cyrila a Metoděje na celou katolickou církev a jejich svátek stanovil na 7. července.

Někdy, ne vždy, to bych lhal, se snažím převést biblická čtení do dnešní denní reality. Dovolte mi, snad nikoho neurazím, malý anekdotický úvod, jak by to mohlo vypadat s prvním textem, kdyby se příběh udál včera, v našem městě, lidem z vedlejší ulice: Sejdou se tři kamarádky po nedělní Mši jako obvykle na kafíčko v kavárně vedle kostela. První, říkejme jí třeba Všudybylka, ví, co se okolo šustne: „Holky, už jste to slyšely?  Je v tom!“

Jeremjáš  (Jeremiáš) byl starozákonní prorok, jeho jméno lze přeložit jako „Vyvyšuje Hospodina“, nebo „Vyvolený Hospodinem“. Žil v Judském království až do jeho zániku, tj. 587/586 před n. l. Jediné prameny o jeho životě a působení pochází z knihy Jeremiáš a z posledních kapitol Druhé knihy královské.