Historie

V roce 2009 farnost při kostele Nanebevstoupení Páně ve Staré Roli oslavila sté výročí posvěcení kostela. Kostel je tedy mladíčkem a není opředen historkami a legendami, kterých můžeme být svědky u starobylých katedrál. Nicméně historie tohoto kostela je zajímavá. Ke stému výročí kostela se podařilo vydat bulletin, ve kterém jsou dějiny tohoto kostela zpracovány poměrně podrobně. Autorem je pan PhDr. Antonín Mařík a z jeho práce je v následujícím textu čerpáno. Se svolením Státního okresního archivu je v bulletinu zveřejněna i fotografie obecní kaple, která stávala na tomto místě před tím, než byl postaven kostel. Historie tohoto kostela začíná 28. února 1889. V tento den byl založen Spolek pro stavbu kostela. Statuta Spolku se nám dochovala a jsou uložena ve Státním okresním archivu v Karlových Varech ve fondu Farní úřad Stará Role. V archivu máme také k dispozici pokladní knihu Spolku od roku 1903 do roku 1927, protokoly schůzí a zřizovací listinu farnosti (z roku 1920).

Členy Spolku pro stavbu kostela byli:

a) zakladatelé. Pro zajímavost – platili nejméně 40 K členských příspěvků nebo složili jednorázově nejméně 400 K,

b) příznivci, ti platili ročně 20 K anebo zaplatili najednou alespoň 200 K,

c) čestní členové. Byli voleni plenárním zasedáním a měli mimořádné zásluhy o stavbu kostela.

d) aktivní členové, kteří platili nejméně 2 K ročně.

Zakladatelé, příznivci a čestní členové dostávali diplom, aktivní členové průkazku. Členy spolku mohli být jednotlivci i organizace. Vedení spolku tvořili předseda, jeho zástupce, zapisovatel, účetní a sedm přísedících. Výbor svolával hlavní zasedání, hospodařil s penězi spolku, přijímal nové členy, ale měl také právo členy ze spolku vyloučit. K tomu jednou dokonce i došlo, viz. následující text. Všechny funkce byly bezplatné.

Statuta Spolku na stavbu kostela pamatovala i na případné spory, které mohly mezi jednotlivými členy anebo členy a vedením spolku, vzniknout. Spory řešil rozhodčí soud, do něhož každá strana zvolila tři členy. V čele rozhodčího soudu stál předseda anebo jeho zástupce. Proti rozhodnutí soudu již nebylo odvolání. Jinak tomu bylo např. v Dalovicích, kde poslední instancí byla konzistoř. Peníze na stavbu byly získávány z členských příspěvků, z dobrovolných darů, nadací, závětí, loterie, sbírek, z výnosů koncertů a divadelních představení. Spolek si vytkl za cíl postavit kostel. Kdyby však spolek zanikl před dosažením tohoto cíle, pak by majetek převzala obec. A kdyby do pěti let ani poté nevznikl nový spolek se stejným cílem, měl být majetek spolku využit pro dobročinné účely.

Stará Role byla průmyslovou obcí s 6000 obyvateli. Požadavek mít vlastní kostel se v té době ukazoval jako nezbytný. V žádosti konzistoři z roku 1904 se uvádí, že naprostá většina, celých pět šestin obyvatel SR, jsou katolíci. Stará Role tehdy církevně spadala pod Sedlec. Proto se ukazovalo nutné vedle kostela také založit samostatnou vlastní farnost. Rozhodlo o tom 1. plenární zasedání 19. listopadu 1903. Od roku 1889 uplynulo 14 let a teprve nyní, můžeme říci na třetí pokus, byly v roce 1903 ustaveny řádné orgány a na výstavbě kostela se začalo systematicky pracovat. V roce 1889 byly zahájeny sbírky, čtyři roky poté (1893) byla zavedena pokladní kniha, v roce 1903 1. plenární zasedání. Spolek v době svého prvního plenárního zasedání disponoval částkou 6.525,76 K. ( 4.437,96 K v hotovosti, 1.800,- K v kreditních papírech a ve spořitelně 67,80 K.) Dále měl k dispozici plány kostela. Kostel měl být postaven v pseudogotickém slohu a mělo do něho být přesunuto harmonium v hodnotě 220,-K, které bylo původně umístěno ve hřbitovní kapli).

Bylo již uvedeno, že kostel měl být postaven v pseudogotickém slohu. Sedlecký farář Schöniger s tím však nesouhlasil. Argumentoval tím, stavba by byla příliš drahá, podle jeho názoru není gotický sloh pro malé kostely vhodný, nejsou hezké a hlavní loď by byla příliš úzká. Žádal, aby byl kostel postaven v pseudorománském slohu. Spolek měl práci s nalezením vhodného pozemku a se získáváním finančních prostředků. Dokonce si nechával zasílat seznamy lázeňských hostů, aby mezi nimi mohli být vytipováni mecenáši. Prvním předsedou spolku byl zvolen továrník a starosta Josef Plaß a jeho zástupcem byl řídící učitel chlapecké školy Johann Behr. V roce 1905 bylo zvoleno nové vedení. Předsedou se stal Johann Behr, kterému jistě po právu náleží největší zásluhy za to, že tento kostel stojí.

V roce 1905 konzistoř také oficiálně povolila stavbu kostela i fary (dopis z 10. března 1905). Stavebním programem byli pověřeni stavební podnikatel Geier a stavitel Rott. Spolek měl 146 členů a disponoval 19.000,- K. Z toho 12.000,- K získal od Spolku sv. Bonifáce. Odhadovalo se, že stavba kostela bude stát 130.000,-K, vnitřní vybavení 18.000,-K a fara 18.000,-K. Rovněž v tomto roce obecní výbor potvrdil, že převezme nad kostelem i farou patronát. Jedinou podmínkou ze strany obce bylo, že výdaje na údržbu kostela a fary nepřesáhnout 500,-K ročně.

Spolek čelil nejen nedostatku finančních prostředků, ale také tlaku sociální demokracie. Ta se stavbou kostela od začátku nesouhlasila. Silné ve Staré Roli bylo i hnutí Los von Rom (Pryč od Říma), které bylo podporováno protestanty z Karlových Varů i z Německa. Dokonce z řad protestantů vznikla iniciativa podporována Spolkem Gustava Adolfa, aby byl ve SR postaven evangelický kostel.

Pokud se týče sociální demokracie, pak jako konkrétní výraz nesouhlasu můžeme uvést obstrukce spojené s položením základního kamene kostela. Okresní školní rada doporučila účast dětí při tomto slavnostním aktu. Sociálně demokratičtí učitelé z měšťanské a dívčí obecné školy ve Staré Roli však svolali mimořádnou schůzi místní školní rady. Na této chůzi se rozhodli, že sami se slavnosti nezúčastní a dětem budou v účasti bránit. Schůze se zúčastnili i dva členové spolku. Oba byli ze spolku vyloučeni. Jedním z nich byl Johann Alboth. Tento muž, Johann Alboth byl učitelem a na prvním plenárním zasedání (1903) byl zvolen účetním spolku. Byl také básníkem a zřejmě v Sudetech známým básníkem.

Slavnost nakonec proběhla a základní kámen byl položen 29. září 1907. Přítomni byli světící biskup dr. Wenzel Frind, úředníci okresního úřadu, okresní školní inspektor, zástupci školních obcí a všechny spolky. Do základního kamene byla vložena plechová schránka s tehdy běžnými mincemi v celkové hodnotě 31,-K 33 hal, pergamenový list s historií spolku a partitura Světící písně („Weiliedes“).

Předseda spolku Johann Behr musel podniknou řadu cest nejen do Prahy na konzistoř a Ministerstvo kultu, nýbrž i do Vídně. Na svých cestách se vždy snažil pro kostel něco získat a o výsledcích jednání vždy referoval na plenárních zasedáních spolku. V tomto směru je zajímavé všimnout si, kdo také přispěl na stavbu kostela:

• Pražský světící biskup Wenzel Frind 100,- K,
• pražský kardinál Lev Skrbenský 100,-K,
• královna saská přispěla 200,-K.

A k výroční 5. plenárního zasedání věnoval 2.000,-K i sám císař Josef I. Tyto peníze byly využity na stavbu hlavního oltáře.

V předsíni kostela je dosud deska s nápisem: „Tento Boží dům zbudoval Katolický spolek pro stavbu kostela ve Staré Roli na paměť 60. výročí vlády Jeho Císařského Majestátu našeho císaře Františka Josefa I. léta Páně 1908 pod vedením svého předsedy Johanna Behra, faráře v Sedleci Josefa Schönigera a stavitele Aloise Sicherta z Karlových Varů.“

Výběrové řízení na stavbu kostela vyhrál stavitel Alois Sichert, protože z předpokládaných nákladů slíbil ušetřit 8%. (Waldert 2%, Racek 5%, Sandig 4%). Stavitel předal kostel v roce 1908 a v roce 1909 se započalo s vnitřním vybavením kostela. Kostel byl postaven v pseudorománském stylu a jeho celkové náklady na stavbu kostela a fary činily 160.000,-K. (za stavbu kostela 99.000,- K, zařízení interiéru 29.000,- K, fara 28.000,-K).

10. října 1909 byl pak kostel Nanebevstoupení Páně slavnostně vysvěcen kardinálem Lvem Skrbenským. Pamětní deska v presbytáři. Krátce nato byl i předseda Johann Behr vyznamenán „nejvyšší církevní autoritou“ zlatým křížem za zásluhy „pro ecclesia et pontifice“ („o církev a velekněze“). Stejné pocty se od Pia X. (1903-1914) dostalo v roce 1911 i staviteli Sichertovi - vyznamenání zlatého kříže. Kostel byl postaven, vysvěcen, ale některé skutečnosti zůstaly nedořešené.

Předně otázka zřízení nové farnosti. Farnost Stará Role byla oficiálně ustavena až v roce 1920. Kdo bude farářem – spolek měl na vybranou ze tří kandidátů, které navrhla konzistoř. Byli jimi farář v Nové Roli Richter, kaplan v Sedleci Weis a farář v Javorné Michl. Spolek byl pro Richtera. S tím však nesouhlasil předseda Behr. Ke cti Behra je třeba říci, že se nakonec podřídil volbě většiny. Třetí nemilou skutečností byl dluh spolku staviteli Sichertovi. Zápis z roku 1913 hovoří o dluhu ve výši 14.000,K s 6% úroky.

Vypukla 1. světová válka. Zavládl naprostý nedostatek všeho. Muži byli odvedeni na frontu. Mnozí se již nevrátili. Příspěvky se nevybírali a farář se snažil zaplatit alespoň úroky. Za války byla několikrát vypsána tzv. válečná půjčka. Také Spolek pro stavbu kostela musel zaplatit 1.600,- K. Tyto peníze se spolku již nevrátili, protože Československý stát se necítil vázán dluhy Rakouska-Uherska.

Někdy v období od března 1921 do listopadu 1923 umírá dlouholetý předseda spolku Johann Behr. Novým předsedou je v roce 1923 zvolen farář Richter. V roce 1924 měl spolek 183 členů a členské příspěvky byly zvýšeny na 6,- Kč. 27. února 1927 končí zápisy ze schůzí spolku. Další zápisy ze schůzí již nebyly pořizovány. Hovořilo se o zvonech, o kterých pojednáme zvlášť.

2. července téhož roku se konalo plenární zasedání, na kterém předseda Richter připomněl historii spolku a pokladník Bartl oznámil, že dluh staviteli Sichrtovi je vyrovnán. Spolek byl rozpuštěn na hlavním zasedání 25. června 1930.

Kostel měl elektrické osvětlení a v kostele bylo topení; kostel měl čtyři komíny. Čím a jak se topilo se nepodařilo zjistit. Do kostela by se mělo vejít 985 osob.

Interiér kostela

Všechen mobiliář je z lipového a smrkového dřeva. Na hlavním oltáři máme před sebou oltářní obraz Nanebevstoupení Krista, který maloval malíř porcelánu ve Staré Roli Wenzel Gröschl. Velmi zajímavé je srovnání oltářního obrazu ve Staré Roli a oltářního obrazu z katedrály Nejsvětější Trojice v Drážďanech. Ústřední postava obou obrazů, Kristus, má stejná gesta a spodní část oltářního obrazu z drážďanské katedrály je identická s oltářním obrazem ve Staré Roli. Zdá se, že pan Gröschl použil námět z drážďanské katedrály. Obraz v katedrále Nejsvětější Trojice v Drážďanech byl namalován v letech 1752-1761 a autorem je slavný Anton Raphael Mengs. Můžete porovnat. http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/be/Dresden_hofkirche_altargemaelde.jpg

Po stranách jsou sochy sv. Petra a Pavla. Sochy zhotovil Reinhard J.Tittl. Postranní oltáře – sochy nejsou původní. Začátkem 90 let byly ukradeny (také schránka v pilastru v presbytáři – a nikdo neví, co v ní bylo).

Oltář u vchodu – Boží hrob.

Křtitelnice – socha sv. Jana Křtitele, který křtí Krista, je také zcizena.

Kazatelna – zdobena reliéfy čtyř evangelistů.

Nástěnné malby – vítězný oblouk – Narození Krista a Zmrtvýchvstání. V presbytáři (kněžiště) Stvoření světa a Poslední soud. (Tato freska je zamalována a dle pamětníků mezi odsouzenými je tvář Adolfa Hitlera.) Nad bočním vchodem Ježíš uzdravující nemocné.

Autorem je karlovarský malíř Karl Lehninger. Specializoval se na figurální malbu kostelů. Vyzdobil nejméně 45 kostelů – mezi nimi např. kostel v Kadani, jezuitský kostel v Zábřehu a po odsunu kostel v Bambergu.

Vitrážní okna – (sedm oken figurálních se jmény dárců) Sv. Trojice, sv. Antonín, bolestná Ježíšova matka Marie, sv. Karel Boromejský, sv. Josef, sv. Barbora, Svatá Rodina.

Křížová cesta – (1909 za 2.500,-K)

Varhany – postavil Kryštof Müller z Mariánských Lázní – Ušovice. Stály 6.680 K,-. Jedná se však o unit. Kryštof Müller postavil varhany např. v Bečově, v Plané u M. Lázní, na poutním místě Pístov u Tachova, ale také, dnes již zničené krásné varhany v kostele Navštívení Panny Marie v nedaleké zaniklé obci Skoky.

Věžní hodiny – Josef Kohlert z Kraslic. Spolek za věžní hodiny zaplatil 22.600,-K. Po odsunu prý hodinářská firma Josef Kohlert Nachfolgers byla srovnána se zemí. Zrestaurované hodiny od tohoto hodináře bijí také na věžích kostelů v Údrči a Horním Slavkově. Všechny tyto hodiny restauroval Ing. Soukup a Ing. Kavková z Karlových Varů.

Na věži čtyři andělé – z důvodů ohrožení lidí procházejících kolem kostela (pískovec) jsou deponovány. Sochy restaurovat již nelze, a proto přichází v úvahu repliky z umělého kamene (ale ani na ně farnost nemá finanční prostředky).

Zvony – také nejsou původní. Původní zvony odlil Richard Herold z Chomutova. Ovšem 1. února 1917 byly zvony zabaveny na válečné účely. Zvony neprošly okny, a proto je vojáci rozbili uvnitř věže. Pro mnoho lidí ze Staré Role to byly velmi emocionálně vypjaté chvíle a plakali. Po válce pak bylo nutné nejen kostel opravit, ale také vznikla iniciativa, aby byly pořízeny nové zvony. Již víme, že dosud existoval dluh staviteli Sichertovi a nové zvony by stály 60.000,- 70.000,-Kč. Proto bylo nakonec rozhodnuto, že bude nutné spokojit se zvony z ocele, které byly podstatně lacinější. I s dopravou a zavěšením stály 27.890,-Kč. Zvony ulila firma Ignáce Starcka z Brna. 13.dubna 1924 byly zvony posvěceny a den poté, 14. dubna 1924, vytaženy. Protože zvony byly větší než okna, bylo nutné kus zdi vybourat. Velký zvon jménem Marie váží 1.200 kg a v průměru má 140 cm (výška 16 cm). Střední zvon nese jméno sv. Anny, váží 800 kg a v průměru má 118 cm (výška 135 cm). Nejmenší zvon je zasvěcený sv. Anežce Římské a má v průměru 100 cm (výška 117 cm). Zvony byly z nádraží přivezeny na koňském potahu. Tohoto úkolu se ujal Wenzel Wörl se synem Antonem. Pro mnohé starorolské občany to byla slavnostní chvíle, kterou doprovázely stovky zvědavých a přihlížejících lidí. Zvony, vůz i koně byly vyzdobeny květinami a běložlutými prapory. Ovšem i tato událost měla své nepříjemné pozadí. Šlo o to, že sociální demokraté nebyli nakloněni iniciativám kolem kostela. Bartl (pokladník spolku) se svými přáteli se proto ozbrojili holemi pro případ, že bude třeba zvony bránit. Naštěstí, vše proběhlo v klidu.

Pokud se týče novodobých dějin, pak posledním farářem v tomto kostele byl P. Jaroslav Jarma. Od roku 1971 byla Stará Role bez faráře. Spravována byla z farnosti Rybáře a od roku 1990 kaplany od Máří Magdalény. Z fary se stala Zvláštní škola. Od roku 2002 je ve Staré Roli jmenován farářem P. Vladimír Müller.

Velké zásluhy za stav kostela má již zesnulý pan Žalud, jehož pravou rukou byl pan Buriánek a vlastně všichni věřící, kteří byli tomuto kostelu věrni. Díky těmto lidem byl kostel opraven. Střecha, fasáda a především interiér kostela, zejména část kazetového stropu nad kůrem, byla napadena dřevomorkou. Kostel byl vymalován.

Ke stému výročí se nám podařilo nejen vrátit na věž zrestaurované věžní hodiny, sejmout sochy andělů, kteří, jak jsme již prozradili, ohrožovali lidi pod kostelem. Předtím ale bylo nutné restaurovat krov věže, která byla napadena dřevomorkou a na jedné straně pokleslá cca o 10 cm.

Do kostela se také vrátilo topení a liturgický prostor byl opatřen pevným pískovcovým obětním stolem a ambónem, jehož autorem je arch. Mašek z Prahy. Podařilo se zprovoznit hlavní lustr a podařilo se také původní kabeláží protáhnout nové vedení elektrického vedení. Elektroinstalace kostela byla totiž do této doby původní.

Po vystavění měl kostel svého patrona. Byla jím obec Stará Role. Krátce po únorovém převratu převzal závazky patrona nad všemi kostely stát (1949). Tento zákon platí dodnes. Stát však své povinnosti neplní a to i proto, že se necítí být vázán závazky minulého řízení stejně, jako jsme toho již jednou byli svědky v dějinách tohoto kostela. Farář ve Staré Roli je a bude v situaci, kdy je odkázán na sbírky a dary.

Finanční prostředky na opravy, které proběhly ke stému výročí vysvěcení kostela byly získány s pomocí pana Ing. Malého, tehdy předsedy místní organizace KDU-ČSL.

Na samý závěr dovolte ocitovat nápis ze zvonu sv. Anežky Římské. Zvony byly dodány bez nápisů a vyryty byly až ve Staré Roli. Autorem je Bartl.

Malý zvon, zasvěcený sv. Anežce Římské nese nápis:

„Buď pozdravena ve slavnostní písni nyní i vždycky lidem vyzváněj ke smíření po nesčetné tisíce let.“

Kéž tóny zvonů v g moll nejen nikdy neutichnou, ale smíření mezi námi lidmi smí být východiskem pro naše vzájemné vztahy.