Zamyšlení paní Petry k 2. neděli velikonoční

1.ČTENÍ Sk 4, 32-35   

Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všecko společné.
Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost.
A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

2. ČTENÍ 1 Jan 5, 1-6
Milovaní!
Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.
Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?
Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.

EVANGELIUM Jan 20, 19-31
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím."
Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mé-ho boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

Zamyšlení:

Ráda bych se zastavila nad textem z evangelia a konkrétně nad postavou Tomáše. Tomáš, aramejsky Toma, znamená: dvojče nebo blíženec. Řecky zvaný Dydimus (dvojče).   Čí dvojče byl, nevíme. Pravděpodobně měl bratra, či sestru spolu s ním narozenou. Setkáváme s ním v evangeliích již dříve. Ježíše miloval natolik, že byl ochoten spolu s ním zemřít. Jednalo se o situaci, kdy jim hrozilo kamenování, a i v tuto chvíli šel s Ježíšem (J 11, 7nn). Byl tedy mužem odevzdaným pro Ježíšovo učení. 

Když Ježíš mluvil o tom, že odejde: „Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu znáte.“ (J 14,2-5) neváhá Tomáš zareagovat slovy, že neví. Nebojí se přiznat své nepochopení, jeví se jako odhodlaný, racionální, s touhou chápat, správně pochopit a uchopit.

Nyní se zastavím u situace, kterou učedníci prožili v závislosti na citovaném evangeliu.  Prožili s Ježíšem mnoho dní, ale podle výpovědí evangelistů moc nepochopili o co Ježíšovi šlo. Jejich názory na něj byli rozporuplné, nejasné a nejednotné. Pak přišlo ukřižování a byl konec všeho. Do jejich života vstoupila smrt člověka, kterého měli rádi. Smrt, která přerušila jejich plány a vize. Ukončila něco, v co pravděpodobně doufali, že bude pokračovat, možná doufali, že se hádanky vyřeší, vše se více objasní, Ježíšovy tajuplné výpovědi dostanou jasnější ráz. Smrt náhle učinila vše minulostí. Byť se je Ježíš snažil na tuto situaci připravit, zdá se, že nebyli připraveni. Byli v chaosu a zmatku. Již nebyla společná přítomnost, ani budoucnost. Tyto okamžiky pochopitelně zahltí emoce. Po smrti blízkého člověka najednou minulost dostává jiný obraz. Změní se optika nazírání na minulost. Člověk plný emocí je nucen něco ukončit, spokojit se stavem, který nastal a přijmout ho, opustit, odpustit, odžít. Racionalita zpravidla v těchto chvílích pokulhává za emocemi, které jsou silné. Navíc i oni mohli prožívat ohrožení života, jejich situace byla traumatizující. V tomto stavu člověk vnímá realitu jinak, je trochu mimo sebe a reálné vnímání.

 V tomto stavu je pochopitelné, že vzkříšení si každý asi přeje a přál. V této době plné emocí, je těžké být racionální a mít náhled. Možná v takovémto stavu byli učedníci. Bylo by zcela pochopitelné, že by je člověk bral s „rezervou“ – byli v zármutku, stresu a zoufalství. A najednou se stalo něco - uviděli Pána. Stalo se něco, v co doufali, co si možná potajmu přáli, ale co bylo absolutně mimo realitu.  Ale i oni ve svém stavu byli tak trochu mimo realitu. Uviděli Pána a povídali si s ním a přijali jeho Ducha. Kdyby mi toto kdokoli povídal, možná bych si o něm pomyslela své… jeho blouznění bych svedla na stav zármutku, ve kterém se nachází.

Tomáš, který získal nálepku nevěřící, byl velmi racionální. Zdá se, že jediný stál nohama na zemi. Jejich výpověď neshodil, ale zcela racionálně prohlásil – „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Navíc nechce nic víc než ostatní učedníci, kteří tuto možnost také měli. Oni ho viděli, poznali, sáhli si na něj… on chce totéž. Jeho nálepka jako „nevěřící“ Tomáš mi přijde nespravedlivá. Nebyl o nic méně nevěřící než ostatní učedníci. Za mě je to „racionální“ Tomáš. Kotva. Člověk, který se snaží i v této vypjaté situaci používat rozum a racionálně situaci ustát. Myslím, že tito lidé jsou v každé době potřeba. Ježíš jeho racionalitu neodsuzuje, ale přijímá ji, akceptuje a vychází mu vstříc. Být racionální je důležité. Možná, nebýt Tomáše, by jejich zkušenost byla nazírána úplně jinak i jimi samými poté, co by emoce odezněly. Díky Tomášovi a jeho racionalitě byla zkušenost ukotvena. Možná by samotní učedníci posléze pochybovali o své zkušenosti, která byla tak trochu mimo realitu. Díky Tomášovi nebyl důvod pochybovat, že zkušenost, kterou měli, byla opravdová. Tomášova zkušenost byla možná stejně důležitá pro učedníky, aby svou zkušenost nezpochybnili, jako pro Tomáše.

Ježíš učedníkům, do jejich situace, kterou myslím plně chápal, přichází se slovy „Pokoj vám“ a tato slova dvakrát opakuje. Pokoj je dar, který jim přináší. Pokoj je jmenovaný v listu Galatským jako ovoce Ducha svatého. Pokoj uklidní emoce a s ním přichází Ježíš do jejich situace. Je to to, co právě potřebovali. Do rozbouřených chvil je zapotřebí pokoj, který bouři uklidní. I pro nás bych si přála, do naší rozbouřené doby, pokojné dny. Na nás se vztahuje blahoslavenství na konci citovaného textu: „Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ Uvěřili jsme zvěsti, jež nám přináší pokoj. Přeji nám pokojem prosvícené dny.