(Ne)očekávaná cesta k životu skrze pravdu - nedělní zamyšlení Ondřeje D.

(Ne)očekávaná cesta k životu skrze pravdu

EVANGELIUM Jan 14,1-12
Já jsem cesta, pravda a život.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům: "Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte."                                     Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?"
Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho:" Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí." Ježíš mu odpověděl: "Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: 'Ukaž nám Otce'? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky.
Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci."

Dnešní evangelijní text obsahuje jako ústřední pojem motiv cesty. Symbol cesty bývá užíván v pohádkách, mýtech, příbězích a pochopitelně i náboženských textech. Bibli nevyjímaje. Vzpomeňme na úvod zamyšlení příběh, jenž o jedné takové (neočekávané) cestě pojednává.

 Byl jednou jeden hobit, který se jmenoval Bilbo Pytlík, malý človíček z plemena, které se lidem vyhýbá, a tak není obecně známo. A ten Bilbo bydlel v krásné obytné noře, kterou zdědil po předcích, žil pohodlný a usedlý život rentiéra. A že to na něm bylo znát. Zdánlivě náhodné setkání s Gandalfem Šedým, dobrým čarodějem, který se tu a tam v kraji objevoval, spustil seriál neobvyklých příhod. Druhého dne po zmiňované viděné dostal Bilbo nečekanou návštěvu dvanácti trpaslíků (hladových) a čaroděje (zamýšlejícího mnohé skryté). Ukázalo se, že Bilbo je žádán jako smluvní zloděj a lupič pro dalekou a nebezpečnou výpravu k Osamělé hoře, na které podle pověstí strážil poklad děsivý drak Šmak. Výprava měla skutečně minimalistický cíl: zabít draka, který před stoletím vyhladil trpaslické město v Osamělé hoře. A také získat poklad, na kterém ležel. Když se Bilbo chystal na takový bláznivý nápad říci své ne, něco dosud spícího v něm vykřiklo ano. I pro ony nedůvěřivé pohledy trpasličích dobrodruhů. Bilbo Pytlík na výpravě osvědčil (přes své zjevné nedostatky), že odvaha a charakter se neměří velikostí postavy a silou hlasu. Prošel zajetím zlobry, boji se sveřepými skřety, návštěvou u nevypočitatelného medvědlodlaka, získal (jen tak mimochodem) široko daleko nejmocnější kouzelný prsten, prošel děsivým Temným hvozdem a dorazil k Osamělé hoře. V hoře opravdu stále bydlel drak, byť zpočátku spal. Díky Bilbově nečekané statečnosti, moudrosti a určité míře štěstí, kterou potřebují všichni pocestní za pokladem, se podařilo draka vypudit a zabít. Jen tak při cestě Bilbo dokázal odvrátit války mezi lidmi, trpaslíky a elfy. Domů se hobit vrátil s podílem na pokladu, s prstenem moci (který ostatně vyvolával neviditelnost), s pár šrámy a s mečíkem, ale také zcela proměněn. Již nedokázal akceptovat usedlý život, pomáhal svým blízkým i vzdáleným a vyprávěl a psal historii své výpravy, své paměti. Adoptoval také jako syna svého příbuzného Frodo Pytlíka, což byl také velký čin, jak se později ukázalo. Jeho (na hobita) pozoruhodné činy poskytly v budoucnosti světu záchranu před zničením všeho dobrého a naději na budoucnost. To už je však jiný příběh (Pán prstenů).

 Vraťme se však na Zem, k evangeliu. Ježíš ve dnešním čtení z evangelia hned na počátku uklidňuje učedníky, že se nemají čeho bát. Jejich život je v rukou Boha a Bůh na ně nezapomene ani po Ježíšově odchodu. Ten se totiž přiblížil. Cestu, kam Ježíš jde, přece znají. Učedníci jeho ujišťování a uklidňování moc nechápou. Neprošli velikonoční zkušeností. Ke cti jim určitě slouží, že se nebojí zeptat. Ježíš reaguje na Tomášovu otázku po cestě, kterou se vydává, jedním z neznámějších a nejcitovanějších biblických výroků: „Já jsem (ta) cesta, pravda i život.“ (J 14,6) Ježíš učiní sebezjevení výrokem „já jsem“, který v Exodu (Ex 3,14) použil Bůh v odpověď na Mojžíšovu otázku po Božím jménu. Doplňuje ke sebezjevení, jako i na dalších místech u Jana, obraz (metaforu), který (která) má zjevení posluchačům přiblížit. Ježíš představující se jako cesta upřesňuje svoje vyjádření o cestě poukazy na pravdu a život. Ježíšovi nejde tedy (jen) o to, aby učedníci šli v jeho stopách, konali jeho skutky a hovořili jeho slovy. Ježíš nemá být novým náboženským vůdcem, guruem a zakladatelem. Jeho vztah k Bohu je jiný, výlučnější.

 Ježíš v odpovědi na Tomášovu otázku ve dnešním úryvku vysvětluje, jak je možné Boha vidět a poznat, tedy patření na Ježíše JE patřením na Boha. Ježíš se prezentuje jako cesta (k Bohu), okno (dveře), kterým lze vidět Boha při jeho díle. Ježíšovi učedníci tak měli možnost Boha „vidět a nezemřít“. To je však pro učedníky silné kafe, nedokážou tomu uvěřit a Ježíšova slova chápat. Filip tedy hned obratem žádá, ať jim Otce Ježíš ukáže. Ježíšova odpověď je udivená, ne-li dotčená, jak se mohou ptát na totéž stále dokola a že Ježíšova slova jsou Boží skutky. Ježíš svá slova o sobě jako cestě (k Bohu) doplňuje pro náležité pochopení učedníky, že je současně pravdou (o Bohu). Určitě nejde jen o ukázání směru (cesty), ale o pochopení, že Ježíšova slova a skutky jsou sice důležité, ale ještě podstatnější je, že v Ježíšovi nás Hospodin nechal nahlédnout do svého nitra, do své podstaty. V Ježíšovi se tak v posledku zrcadlí nejen Bůh, ale i jeho dílo: svět (s Boží podstatou nepochybně úzce souvisí jeho dílo). Důležitá je ale i další vysvětlující metafora života, pro Jana v jeho evangeliu ostatně ústřední symbol. V Janově chápání je život souhrnem Božích darů člověku, všeho dobrého v lidské existenci, co životu dává smysl. Vyjadřuje se, že jen Bůh má skutečný (a neodvozený) život a že takovým životem jako Boží syn disponuje též Ježíš. Boží život má být (chce být) se všemi zájemci o něj sdílen. Cesta k Bohu je tady současně cestou pravdou k životu. I synoptičtí evangelisté pracují s obrazem cesty, spíše však v podobě těsné brány a úzké cesty k životu (Mt 7,13 a násl.). Metafora cesty u synoptiků souvisí s následováním Ježíše. Janovi jde o vyostření metafory cesty, tedy Ježíš je tím, kdo cestu k Bohu (jako pravda a život) umožňuje (vytváří). To je v úryvku z evangelia podporováno výlučnou formulací, že cesta k Bohu je POUZE skrze Ježíše.  

Zdá se však, že v Bibli je cest (k Bohu) mnoho a ne vždy se zdají být beze zbytku slučitelné. To je ale naše záchrana. Jednoznačné popisy správné (a jediné) cesty k cíli vedou v náboženském myšlení k fundamentalismu. Již při srovnání synoptiků a Jana se koncentruje několik různých vyjádření, kým Ježíš (podle toho kterého pisatele) byl (a je). Ježíš má být pro všechny cestou (alespoň podle Jana), její směr, délka, povrch a její okolí jsou již na učedníkovi. O možných cestách k Bohu svědčí anekdota z doby rané církve. V Římě žila jedna mniška, která se stala proslulá svým rozhodnutím věnovat se modlitbám v osamění zavřené (zazděné) cely. O tomto excentrickém činu se doslechl poustevník sv. Serapion Sindonita a hnán touhou po rozhovoru o smyslu takové služby Bohu putoval z Egypta pouští, po moři, horami i pustinami, až dorazil do Říma. Na svou otázku, jak dokáže (při modlitbách) jen sedět, obdržel obratem odpověď: „Nesedím, jsem přece na cestě.“ I takový užitek může přinést dlouhá cesta za poznáním. Jen si každý musí svou cestu zvolit a pokud možno na ní vytrvat.

 Bilbo Pytlík vykročil ze svého pohodlí za dobrodružstvím, za poznáním, za novým životem. Neznámo ho přitahovalo i děsilo. Na své cestě Tam vytrval, dokázal se utkat se Zlem a vyšel z tohoto setkání vítězně a s výsledkem, který se překvapivě dotýkal dalšího osudu celého světa. Cesta, kterou si Bilbo zvolil, ho proměnila. Po svém návratu Zpátky dokázal svými zkušenostmi ovlivnit budoucí k dobrému, i když byl maličký a na pohled úplně obyčejný. Dá se říci, že až výhled z Osamělé hory ukázal, kam se dále ve svém snažení vydá (a vydal se v posledku cestou výchovy svého následníka Frodo Pytlíka, který zachránil jeho svět). Cesta křesťana k Bohu má sledovat podobné cíle: vyhlížet cestu a za pochodu vyhodnocovat její působení. Podle Jana nemůže křesťan zůstat po setkání s Ježíšem (tedy cestou) neproměněn, protože (řečeno s licencí) takový výhled (na pravdu a život) nemůže nikoho nechat lhostejným. Jenže představy o znameních proměnění jsou tak mnohé, jako jsou představy o správných cestách k Bohu. Tedy to je na nás, na naší odpovědnosti a, jak věříme, na Boží pomoci hledajícím. Při projektování své dálnice k Bohu zkusme vzpomenout na Toho, kdo poskytuje skvělý výhled na cíl naší cesty. Možná se nám naše křesťanská cesta zkroutí do dechberoucích serpentin, ale na naší pouti není rychlost to nejdůležitější. Spíše jde o ten výhled (na Cíl), který umožní zvolit správné tempo i styl.  

 Štastnou cestu s dobrým výhledem.

Prameny:

Halík, T.: Čas prázdných kostelů, NLN 2020

Heryán, L.: Exotem na této Zemi / O Božím milosrdenství mezi námi, Portál 2016

Neubauer, Z.: Do světa na zkušenou / O cestách tam a zase zpátky, Straky na vrbě 2010

Léon-Dubour, X. a kol.: Slovník biblické teologie, Academia 2003

Moloney, F. J.: Evangelium podle Jana, SP 4, KN 2009

Porsch, F.: Evangelium sv. Jana, MSK k NZ 4, KN 1998

Porsch, F.: Mnoho hlasů, jedna víra, Zvon 1993

Rejchrt, M.: Dveře se otevírají, Rozhovory nad Biblí 9, Vyšehrad 2017¨

Robinson, J. A. T.: Čestně o Bohu, Mladá Fronta 1969

Roskovec, J.: Evangelium podle Jana, ČEK k NZ 4, CBS + ČBS 2020

Špidlík, T.: Liturgické meditace na nedělní evangelia, liturgický cyklus A, Refugium Velehrad – Roma s.r.o. 2006

Tolkien, J. R. R.: Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, Odeon 1992

Trilling, W.: Hledání historického Ježíše, Vyšehrad 1993

text evangelia převzat z http://www.katolik.cz/kalendar/vypis_lit.asp?d=7&m=5&r=2023#EV