Nedělní zamyšlení Miroslavy D. - 4. neděle velikonoční

„Budu bojovat do posledního dechu, paní doktorko. Nikdy to nevzdám,“ říká v ordinaci pacient, kterému onkologové pro progresi nemoci ukončili 3. linii paliativní chemoterapie. Úporně popírá skutečnost: „Ono to zase půjde.“

Pacienti a jejich rodiny skoro bez výjimky používají tzv. „vojenský slovník umírajících pacientů“. Ubývající síly a postup nemoci vnímají jako prohranou bitvu. Chtějí bojovat, chtějí být v pohotovosti, chtějí vydržet.

Smrt lze chápat jako betonovou stěnu, o kterou se roztříštíme a za ní už nebude nic. Představa nárazu do zdi, za kterou je jen nicota, vysvětluje zoufalství pacientů a naléhavost jejich chování. V boji proti nárazu do betonové zdi jsou jen vítězové a poražení. „Winners“ berou vše, „loosers“ ztrácí vše. Ježíš však o sobě v dnešním evangeliu hovoří jako o dveřích. Dveře nejsou betonová zeď, dveře mají tu vlastnost, že se jimi prochází odněkud někam. Jako křesťané smíme smrt vnímat jako dveře, kterými projdeme do nového způsobu existence.

Jenže v praxi to podle mých zkušeností vypadá jinak. Pacienty hlásící se k nějakému náboženství nejde snadno rozeznat od pacientů bez víry v nějakou formu posmrtného bytí. Věřící pacienti bývají stejně naléhaví a vyděšení. Pacienti docházející někam do církve mívají v pokročilých fázích vážného onemocnění stejně velkou intenzitu úzkostí, depresí, poruch spánku, stejně často trpí tím, co medicína nazývá „total pain“, tj. totální bolestí, bolestí těla i duše, existencionální bolestí. Ačkoliv v lidových zjednodušených představách většinou panuje názor, že věřícím se umírá lépe, tak studie citované na paliativních vzdělávacích akcích o vlivu spirituality na míru stresu při umírání mají nejednoznačné výsledky.

Jako křesťané sdílíme naději, že Ježíš je Dobrý pastýř. Provází nás při hledání cest životem až k těm posledním dveřím. Sám se stává dveřmi a za těmi posledními dveřmi nás neopustí. Celoživotní zkušenost s věrností Boha by nám měla usnadňovat závěrečný úsek životní pouti. Ale očividně většina z nás zakusí prožitek ovce opuštěné svým Pastýřem, napospas tažené navzdory zoufalství k nárazu do zdi. Nebo do dveří, za kterými se bude měřit, vážit, třídit a účtovat.

Německá teoložka Dorothee Sölle popisuje ve své knize Mystika smrti dle svých slov úděsnou dětskou modlitbu používanou v německy mluvících zemích: „Pane Bože, dej mi zbožnost, ať přijdu v nebeskou radost.“ Tato modlitba jí připadá nepřijatelná ze dvou důvodů. Zaprvé proto, že vyjadřuje účetnické pravidlo „do ut des“, odpovídající kapitalistickému ideálu: když dám něco já tobě, musíš něco dát ty mně. A zadruhé proto, že Dorothee Sölle nechtěla nebe až někdy, jednou, ale „již zde na zemi“.

Často jsem přemýšlela, jestli nás za posledními dveřmi čeká Pastýř spravedlivý nebo Pastýř milosrdný. Tyto pojmy se mi dlouho nezdály slučitelné. Možné vysvětlení pro své pochybnosti jsem nalezla u biblisty Ladislava Heryána. Podle něho musíme rozlišovat mezi retributivní a restorativní spravedlností.

Retributivní spravedlnost (retribuce = odměna) pohlíží na člověka jako na hříšníka, kterého Bůh odmění za jeho dobré skutky a případně potrestá za ty špatné, přičemž jeho dluh na vlastní dokonalosti svou smrtí splatil Ježíš. Proto člověk nakonec může být zachráněn.

Restorativní (obnovující) spravedlnost chce naopak vrátit člověku to, co mu náleží jakožto člověku ve své nevinnosti. Oč svými hříchy přišel. Co mu život ve své složitosti vzal.  Dle Heryána je obnovující spravedlnost čirá milost a zmrtvýchvstání Ježíše po politické vraždě je garantem toho, že o takovou spravedlnost Bohu jde. Boží spravedlnost je dle Heryána vždy spravedlností restorativní.

Proto až mi budou ubývat síly a slábnout mysl, neztratím doufám důvěru v obnovující restorativní dlaň Pastýře na mém rameni, který bude se mnou ve všech mých bitvách, dokud budu ještě věřit v uzdravení. A až se v zoufalství vzdám vojenského slovníku nemocných, tak se mnou bude v umírání i ve smrti.

Německá teoložka Dorothee Sölle ve zmiňované knize uvádí vtip o smrti. Starého sedláka vysoko v horách navštíví duchovní a laskavě se ho ptá: „Jakpak se Vám daří?“ A kulhavý sedlák odpoví: „Ale, pane faráři, hlavně, že Pánubohu zdravíčko slouží.“

Zdroje:

Dorothee Sölle: Mystika smrti, nakladatelství Trigon-Knihy, 2016

Ladislav Heryán: O smíření a odpuštění, https://www.youtube.com/watch?v=Qa_i8S1VIYI