Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > Nedělní zamyšlení Michala M. - 9. neděle v mezidobí

Nedělní zamyšlení Michala M. - 9. neděle v mezidobí



Datum konání:
2.6.2024

Vážení přátelé,

troje čtení na neděli 2.6.2024 přinášejí zajímavé otázky. První je z Deuteronomia, páté knihy Mojžíšovy. O té se dočteme, že sama nemá děj, jejím obsahem je „opakování“ Zákona. Mojžíš lidu připomíná znovu celý Zákon, který dostali od Boha. „Opakování“ zákona není doslovné. Mnohé předpisy jsou formulovány odlišně; kniha také obsahuje značné množství zákonů, které v předchozích knihách Tóry nenajdeme. Dnešní úryvek obsahuje apel na dodržování sobotního odpočinku, po předchozí šestidenní práci. Přikázal to Hospodin, protože i on při stvoření světa šest dní pracoval a sedmý odpočíval. V sobotu nesmí hnout prstem opravdu nikdo, ani zvířata. První čtení končí dvěma větami: Pamatuj, žes byl otrokem v egyptské zemi, že Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvedl odtamtud mocnou rukou a napřaženým ramenem. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys zachovával den sobotní. Jako kdyby se chtěla stvrdit důležitost každého Božího přikázání poukazem na zásadní osvobození celého izraelského národa. Pokud je to Hospodin, kdo pomohl národu k vysvobození z otroctví, pak jeho přikázání se budou dodržovat stůj co stůj. Důraz na tuhé dodržování pravidel je znám i u dnešních ortodoxních Židů, a to tu máme ještě ultraortodoxní. Prý to u nich souvisí s bojem proti asimilaci. Pěkné čtení o dnešních ultraortodoxních Židech je od autora Tuvia Tenenbom, Po čem rabíni touží, nakladatelství Zeď, 2022.

Druhé čtení, druhý list apoštola Pavla Korinťanům, je extatické. Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci. Nelze prohrát, když jsou naše nuzné okolnosti, tělesnost a konečnost jevištěm Božího plánu s člověkem. Jsme jen hliněné nádoby, ale sídlí v nás Jeho světlo, které spatřujeme v Kristově tváři. Co je náš život, když pro Krista smrt znamenala Zmrtvýchvstání, které svým významem předčí cokoliv. Možno k tomu z archivu Českého rozhlasu vyslechnout teoložku Mireiu Ryškovou .

A pak je tu Markovo evangelium o tom, že sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Ježíš s učedníky procházeli obilím a učedníci začali cestou mnout zrní z klasů. Tomuto příběhu předchází spor o půst – Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. A nové víno do nových měchů! Pak tam máme ten skandál se zrním a následuje uzdravení odumřelé ruky v synagoze, opět v sobotu. Ono se často zdůrazňuje: Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit (Mt 5,17). Ale vidí to takto shora připomenutý judaismus? A vidíme to takto my? Nové víno do nových měchů, nedodržení postní doby kvůli přítomnosti ženicha, to podle mě přesahuje naplnění Zákona. Ovšem v našich očích nemusí hned jít o jeho zrušení, ale spíše o relativizaci. Anebo lépe o požadavek na smysl zákonického předpisu ve vztahu ke konkrétnímu člověku a jeho situaci. Ta pravidla jsou blbosti, když se na nich lpí jen pro ně samotné. Půst má své místo v duchovním životě člověka, ale musí se jednat o duchovní život a ne o pokrytecké pózy nebo prostě jen ztrátu času. Každý zákon, každé pravidlo má ustoupit, pokud za konkrétních okolností by lpění na něm znamenalo nespravedlnost, přílišnou tvrdost nebo rozpor s jinou takto důležitou hodnotou. Dodržování pravidel přestává být bez diskuzí a naopak nastupuje poměřování s potřebami a představami jednotlivců. Lidé mohou zakládat rodiny, aniž by k tomu potřebovali sňatek, říkají, že k tomu nepotřebují papír. Dávají tím najevo, že vztah je to hlavní a není třeba ho nijak stvrzovat formálním aktem, přikrýt ho institucí. Dokonce to označují za nevhodné, aby se jim někdo do jejich vztahu požadavkem na sňatek vměšoval. A teď bychom si mohli medit, jak jsme přišli na to, že nějaká pravidla jsou potřeba, aby se společnost nerozpadla, ale ti Židé to přehánějí. To bychom si moc nepomohli.

Hospodin Starého zákona trvá na přísných pravidlech bez ohledu na to, co pro koho znamenají, v jaké je kdo situaci, a tento postoj se odůvodňuje dobrodiním přineseném celému národu – vysvobození z otroctví. Ježíš ale osvobozuje každého člověka. Listy Korintským vznikly kolem roku 57, to je před sepisem Markova evangelia v 70-tých letech. Bůh kdysi stvořil světlo, ale zjevením Ježíše Krista zazářil v našich srdcích, rozuměj v srdci každého člověka. Ne anonymní lid, národ, ale každý nese poklad víry. Příchod Boha na svět vložil do každého hodnoty, které lze poměřovat s pravidly, i když jsou tato pravidla zapsána ve svatých knihách. Osvobození národa pokročilo k osvobození každého zvlášť. A vše je třeba hodnotit touto optikou, tedy nejen sobota, ale i sňatek je tu pro člověka a ne člověk pro sňatek atd.

Mějte se pěkně.