Nedělní zamyšlení Marie R. - 4. neděle postní

 1. ČTENÍ Joz 5,9a.10-12

Čtení z knihy Jozue.
Hospodin pravil Jozuovi: „Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu."
Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili Velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. Na druhý den po Velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna.
Téhož dne přestala (padat) mana. Byl to druhý den, když jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.

2. ČTENÍ 2 Kor 5,17-21

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
Když se někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh.
Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.

EVANGELIUM Lk 15,1-3.11-32

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!" Pověděl jim tedy toto podobenství: „Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil.
Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal.
Tu šel do sebe a řekl 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci.
Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit.
Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: 'Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se ( starší syn ) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale země přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!'
Otec mu odpověděl: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.' "

Zamyšlení

Úryvek z knihy Jozue popisuje významný okamžik v dějinách Izraele – jejich příchod do zaslíbené země a přechod od závislosti na maně k obživě z plodů země.

Hospodin říká Jozuovi: „Dnes jsem z vás odvalil egyptskou potupu.“ Proto se to místo jmenuje až dodnes Gilgál, to je odvalení.

Pesach (Pascha) je chápán jako slavnost vstupu na půdu zaslíbené země, navazující na vyjití z Egypta. Démoni pouště byli hrozbou a baalové Kenanu budou svodem, kterému může čelit jen ten, kdo žije v nenarušeném obecenství s Hospodinem a kdo je členem solidárního společenství bratří. Obojí utvrdit bylo smyslem gilgálské slavnosti. Pesach zároveň připomíná lidu, že zůstává v Boží ochraně i po vstupu do zaslíbené země.

Izraelité už nejsou poutníky na cestě, ale lidem, který vstoupil do dědictví, které jim bylo přislíbeno. Přestávají být závislí na nadpřirozeném pokrmu – maně, která je živila na poušti, a začínají se živit tím, co dává země, do které je Bůh přivedl. To symbolizuje přechod od závislosti k odpovědnosti, od Božího přímého zásobování k životu, ve kterém mají sami obdělávat a spravovat darovanou zemi.

Úryvek z 2. listu Korinťanům mluví o hluboké proměně, kterou přináší Kristus.

Jestliže se někdo stal křesťanem, je to nový tvor.  Tato slova nám připomínají, že křesťanský život není jen o zlepšování sebe sama, ale o úplné obnově v Kristu. Sám ze sebe to člověk nedokáže.

Vím ze svědectví konvertitů, jak se jim ulevilo, že křtem se odpouštějí minulá provinění a oni se mohou nadechnout a osvobozeni vykročit.

Ale pro všechny křesťany platí výzva, abychom žili jako nové stvoření, abychom přijali odpuštění jako nový začátek. Boží odpuštění ale není jen osobním darem, ale i posláním k druhým.

Podobenství o marnotratném synovi je velmi hluboký příběh.

Někdy je nazýván jako příběh o marnotratném otci, který tady představuje samotného Boha, který očekává a přijímá každého.

Mladší syn přijde o všechno, ocitne se v nouzi. Rozhodne se vrátit k otci s pokorným přiznáním své viny. Otec ho však přijímá s otevřenou náručí, bez výčitek a připravuje pro něj hostinu.

Starší syn se rozhořčí, nechápe otcovu štědrost vůči bratrovi, který si podle něj zaslouží trest a ne oslavu. On zůstal věrný, neodešel, ale v jeho postoji je pýcha, pocit nadřazenosti (klerikalismus?), zášť. Domnívám se, že pro něj je obrácení, pokání mnohem těžší. A oba typy synů jsou kolem nás. A co já?