Nedělní zamyšlení Luboše Pejsara - 4. neděle adventní

Podstatou vyprávění je početí z Ducha svatého. Kromě tohoto důležitého sdělení příběh ukrývá i jiná sociálně závažná témata, jako např. uplatňování moci. Nejprve extrahujeme z textu problém, v dalším kroku se pokusíme aplikovat vhodný klíč k pochopení problému a nakonec se podíváme do současnosti.

Problémová věta je tato: „Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta pana se jmenovala Maria.“ Další věty obsahují rozhovor o početí. Jestliže čteme pozorně a uchováváme si v paměti jednotlivá slova jako vrstvy, tak dojdeme tomuto objevu: Jakýsi Gabriel, který je poslaný od Boha přichází k vdané ženě, které říká, že bude čekat dítě. Tato vdaná žena se dozví, že dítě nebude čekat se svým manželem, ale s Bohem a ona souhlasí. Problém se objeví při kladení otázek. Proč autor v tomto případě popisuje příběh tak, že se v něm neklade důraz na etická nařízení? Proč Bůh vstupuje do svazku Marie a Josefa? Proč Marie s tím souhlasí? Mohla by znít odpověď takto, že pro Boha lidská nařízení neplatí? O Marii se dozvídáme, že byla poslušná vůči Bohu a jeho vůli. Uplatnil tedy Bůh vůči Marii takovou sílu své moci, kdy ona zareagovala tímto způsobem a ne jinak? Je možné říci Bohu ne?

Je zde osvětlený problém, který vychází z napsaného textu. Je tedy relevantní s ohledem na reálnost takového jednání, protože takové modely chování se u lidí opravdu nacházejí. V dalším kroku se pokusme tento problém částečně objasnit. Metodologickou podmínkou pro řešení problému je zachování důstojnost Božího slova, to znamená, že by bylo nepatřičné vyvozovat z textu vzory, které budou asociální a budou znevažovat pověst Stvořitele a vykupitele. Můžeme uvažovat, s odkazem na moderní vědu, že se jedná o lidskou projekci. Tedy jde o lidskou stránku Božího slova, která v sobě uchovává zkušenost v čase a kterou autor převádí do přítomnosti. Zde by se však jednalo o spekulaci, proto takový argument je neplatný. Pokusme se aplikovat model, který navrhl John Barton, autor knihy Historie Bible. On tvrdí, že biblické příběhy, které jsou v Tóře, se vyznačují specifickým charakterem. Některé texty neobsahují hodnotící element, přitom by si ho zasloužily. Jako příklad autor uvádí vyprávění o Lotových dcerách, které opijí a znásilní otce proto, aby počaly potomky. Přitom takové jednání Biblický zákon zakazuje. Naproti tomu dějepravná biblická literatura jako refrén opakuje věty typu „To bylo v očích Hospodinových zlé, proto…“. Barton z toho vyvozuje metodu jak pracovat s biblickým textem. Metoda říká, že čtenář textu se má pozastavit nad takovým textem, vymezit se a nechat se vyprovokovat ke kladení otázek. Evangelia stojí ve starozákonní biblické tradici, tedy proč by nemohla obsahovat takové provokativní výukové prvky?

Když se podíváme na problém obecněji, především na Mariino přitakání, můžeme sledovat v dějinách západního myšlení radikální obrat. V osvícenství se opravdovost lidské autonomie osvědčuje ve vyslovení ne. Toto ne začne vévodit ve filosofii Immanuela Kanta nebo u Martina Heideggera. Když člověk vyslovuje ne, jedná sám za sebe, není manipulován a projevuje se ve svém myšlení jako skutečný člověk. Přesto, že každý jednotlivec není odborník na celý svět a život, přesto může vždy říct své vlastní ne. Lékař navrhuje řešení v závažném problému, můžeme říct ne. Zaměstnavatel nám něco nařídí, můžeme říct ne. Dnes ono ne nabírá jinou podobu, nemusí být vysloveno a přesto platí. Dnes probíhá v České republice debata o charakteru znásilnění. Dříve se napadená osoba musela jasně vyjádřit, že nesouhlasí se sexem. Dnes se debatuje o základní reakci člověka na stres jako je ztuhnutí, které zabraňuje říci ne, a přesto ono ne má platit. Domnívám se, že Mario přitakání má stejnou pozitivní váhu, jako dnešní vyslovené ne. Ano = Ne. Domnívám se, že by bylo i vhodné si položit otázku, jak by příběh vypadal, kdyby Marie řekla: „Ne! Mám muže, a je to Josef!“

Všem přeji hojné Boží požehnání!