Nedělní zamyšlení Luboše Pejsara - 30. neděle v mezidobí

Ve jménu Trojice.

 Evangelium – Lk 18,9-14

Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: „Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.' Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: `Bože, buď milostiv mně hříšnému.' Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

Na začátku se pomodleme vyznání Quicumque, starobylý text z 12. století. 

KDOKOLI chce být spasen, je v prvé řadě třeba, aby se držel katolické víry. Katolická víra je pak tato: Abychom uctívali jednoho Boha v Trojici, a Trojici v      Jednotě, abychom ani nezaměňovali osoby, ani neoddělovali podstatu. Jiná je totiž osoba Otce, jiná osoba Syna, jiná osoba Ducha Svatého. Avšak božství    Otce, Syna a Ducha Svatého je jedno, stejná je jejich sláva a souvěčná je jejich vznešenost. 

Jaký je Otec, takový je Syn, takový je Duch Svatý. Nestvořený je Otec, nestvořený je Syn, nestvořený je Duch Svatý. Věčný je Otec, věčný je Syn, věčný je    Duch Svatý. A přece nejsou tři věční, ale jen jeden věčný. Jako nejsou tři nestvoření, ani tři nezměrní, ale jeden nestvořený a jeden nezměrný. Podobně je        všemohoucí Otec, všemohoucí Syn a všemohoucí Duch Svatý. A přece nejsou tři všemohoucí, nýbrž jeden všemohoucí. Tak je Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh          Duch Svatý, a přece nejsou tři bohové, ale je jen jediný Bůh. Stejně tak je Pánem Otec, Pánem je Syn a Pánem je Duch Svatý, ale nejsou tři Páni, ale je jen    jeden Pán. Protože jako jsme nuceni v křesťanské víře vyznávat jednotlivě každou osobu jako Boha a Pána, stejně tak je nám zakázáno v katolickém náboženství říkat, že existují tři bohové nebo páni. Otec nebyl učiněn z ničeho: nebyl ani stvořen, ani zrozen. Syn je jen z Otce, neučiněný, nestvořený, ale zrozený. Duch Svatý je z Otce a Syna: neučiněný, nestvořený, nezrozený, nýbrž vycházející. Jeden je tedy Otec, nikoli tři otcové; jeden je Syn, nikoli tři synové; jeden je Duch Svatý, nikoli tři duchové svatí. A v této Trojici není nic dřív nebo později, nic není větší ani menší, ale všechny tři osoby jsou navzájem souvěčné a rovné, takže je třeba vždy uctívat, jak již bylo výše řečeno, jednotu v Trojici a Trojici v jednotě. Kdo chce být spasen, musí takto smýšlet o Trojici.

Před pár dny se stali Matúš a Juraj, dva mladí gayové ze Slovenska, oběťmi politické vraždy. Mladý neonacista se ujal role soudce a pána nad lidskými životy. Nějaký čas veřejně komunikoval svá přesvědčení o likvidaci Židů. O qeer lidech se vyjadřoval ve stylu něčeho naprosto nepovedeného. Jeho touha byla absolutně vyhladit určité „druhy“ lidí. S velkou zlobou pozoruji, že stejné tendence se objevují i u nás v České republice. Ministr Jurečka z KDU ČSL si přizval jako poradce v otázkách rodinné politiky a v otázkách narovnání občanských práv soužití osob stejného pohlaví Janu Jochovou, kterou zmiňuje i web manipulátoři.cz. Ta se svým manželem se neštítí hovořit o qeer lidech jako o deviantech a srovnávají je s pedofily a zoofily (https://www.youtube.com/watch?v=iowqlQRVvMs&t=26s).

 Lk 18,11: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé…“

Až přijde Syn člověka, tak nalezne i takovou víru. Tak by zněla odpověď na otázku z poslední věty čtení z předchozí neděle.

Když 24. 2. 2022 začala válka, zaregistroval jsem v médiích jméno kremelského filozofa a ideologa Alexandra Dugina. Z médií je znám především kvůli atentátu na jeho dceru, novinářku Darju. Alexandr Dugin se snaží zodpovědět otázky a navrhnout řešení v problematice konfliktů mezi „svatou Rusí“ a zvráceným západem. Napsal knihu „Čtvrtá politická teorie“, kterou jsem si koupil a začetl jsem se do ní. Kniha je jakoby mixem hegelovské filozofie, křesťanské mystiky a bůh ví čeho ještě. Kniha se zabývá nejen dějinami konfliktu, ale navrhuje i řešení. Jedno z řešení je absolutní „vykořenění“ liberalismu a demokracie z Evropy a obnovení slávy Ruska. Určitě máte všichni alespoň minimální zkušenost ze zahradničením. Představte si, jakým způsobem se zachází s plevelem. Pak pochopíme i celou speciální operaci.  Kam šlápla svatá Rus, ta Rus, která má svatou řeč, tj ruštinu, to místo je nenávratně pod její správou, tak nějak to říká Dugin. Taková území nemají právo se vzpírat. To neplatí pouze o Ukrajině, ale to platí i o nás a Slovácích, Polácích atd. Bohužel, to je realita. I takhle se přemýšlí v souzvuku s křesťanskou vírou. To nezvrátí žádné modlitby, prosby ani hladovění.

Chtěl jsem psát o eucharistickém životě, ale připadne mi to jako blábolení. Na mého partnera vydala Moskva zatykač, hrozí mu 15 let. Prožívá obrovské trauma, protože je žid, gay a registrovaný. Pro svatou Rus je už mrtvý. Ale on má mámu v Rusku a babičku, které už asi nikdy neuvidí.

Sláva Trojici