Nedělní zamyšlení Evy K.,17. neděle v mezidobí

Evangelium Jan 6, 1-15

Ježíš rozdělil sedícím, kolik kdo chtěl

     V tomto Evangeliu se mluví o zázraku, který Pán Ježíš vykonal, když nasytil chlebem a rybami pět tisíc lidí....

    Dříve již Pán Ježíš vykonával zázraky okamžité, které mohli lidé spatřit ihned a vzbuzovaly údiv a bázeň, například uzdravení zmrzačeného muže, kdy vnější fyzické okamžité změny musely udivit všechny, kdo to viděli. Ale mnohé zázraky probíhaly tiše a nenápadně, jako zázraky postupné, lidskýma očima stěží rozpoznatelné. Pronesl jednoduchou modlitbu požehnání a pak pouze lámal chléb a vysušené ryby. A každý jednotlivý kousek chleba a ryby byl částí zázraku...

   Ježíš odešel s učedníky na pusté místo, kde si myslel, že je nikdo nenajde. Ale davy lidí proudily z dalekých a blízkých krajů do Jeruzaléma a všichni chtěli vidět Krista. Přicházeli stále další a další, až se tam shromáždilo asi pět tisíc mužů a k tomu ženy a děti. Ježíš k nim promlouval a jeho slova pro ně byla balzámem na duši, proto nevnímali, že již dlouho nic nejedli. Když se den chýlil ke konci, byli všichni vyčerpaní a hladoví, proto chtěli učedníci, aby se dav rozešel do okolních měst a vesnic, kde by si mohli koupit něco k jídlu.

    Ježíš jim však řekl: " Dejte jim jíst vy!"

    Pak se obrátil k Filipovi a aby vyzkoušel jeho víru, zeptal se ho: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?" Věděl, že tolik peněz nemají, sehnat jídlo pro tolik lidí bylo nemožné.

   Ježíš chtěl vědět, kolík jídla je mezi lidem. Nebylo mu lhostejné, že jeho bližní jsou unavení a mají hlad. Našel se i někdo ochotný, kdo si vzal problém za svou věc. Byl to Ondřej. Řekl:" Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby, ale co je to pro tolik lidí!"

  Byl to zázrak, že se našel někdo jako tento chlapec, který dal svoje jídlo k dispozici ostatním. A je vlastně i zázrak, když se lidé sejdou ke společnému stolu a vzdávají Bohu díky. Právě tyto zázraky jsou znamením Božího království. A něco málo z Božího království zakoušíme také my, když se scházíme k večeři Páně.

   Ježíš nařídil, aby mu chléb i ryby přinesli. Potom přikázal učedníkům, aby se pro pořádek rozsadil zástup do skupin po padesáti nebo po stu lidech. Tak mohli všichni vidět, co bude dělat. Když měl každý své místo v trávě, vzal jídlo, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům. A jedli všichni a nasytili se, a ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů a ryb.

   Nasycením pětitisícového davu Ježíš poodhalil tajemství světa přírody a zjevil moc, která bez přestání působí pro naše dobro. Úroda, kterou země vydává, svědčí o tom, že Bůh koná zázrak každý den. V přírodě se děje totéž co se stalo při nasycení zástupů. Lidé připravují půdu a zasévají semeno, Bůh mu však dává život a růst. Úrodou z pozemských polí Bůh každodenně sytí milionové zástupy.

    Když se lidé nasytili, ještě mnoho jídla zbylo. Kristus řekl: " Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!"

    Ježíšovi nešlo o jen o posbírání zbytků jídla do košů, ale v jeho slovech se skrývalo dvojí ponaučení: s ničím se nemá plýtvat, je třeba využívat pozemských darů. Také si nemáme nechat ujít žádnou příležitost vykonat pro druhé něco dobrého, rozdělit se s nimi, pomoci jim. Ježíš vzal ono nepatrné množství chleba a cele se spolehl na Boha – i my se máme v každé tísni na Boha spoléhat, v každé nouzi máme hledat pomoc u Pána, který má v rukou veškerou moc. Ježíš nás obdarovává, abychom rozdávali. Čím víc dáváme, tím víc dostáváme...

    Při čtení tohoto Evangelia se mi okamžitě vybaví nedělní obědy v rodině mého manžela a pak ekumenický modlitební týden v duchu Taizé na šumavské chalupě...

    K nedělnímu obědu se vařilo vždy tak akorát, aby to vyšlo na všechny. Často se stávalo, že maminka při nedělní mši nečekaně potkala v kostele nějaké přátele nebo známé, někdy i z ciziny, většinou jich bylo i víc... K velkému zděšení ostatních je pozvala na nedělní oběd. Po úvodním kánonu Za chleba dar, za díla zdar, buď Tobě Bože dík! začalo napínavé přerozdělování jídla na talířích, aby na všechny zbylo a hosté se necítili trapně, že je toho málo. Nakonec jsme byli taky všichni překvapeni, jak ty porce nabyly.

    Podobná situace byla v létě na ekumenickém setkání, kdy se sešlo asi 120 lidí, vařilo se na kachlových kamnech v chalupě bez elektřiny a nikdo nikdy nevěděl, jestli se na všechny dostane oběd. Myslím, že to určitě zázrak byl, když se všichni najedli. 

    To je víra - když věříme, že Bůh slyší naše volání, že neignoruje naše prosby, ale že je s námi a tiše rozjel náš zázrak bezprostředně poté, co jsme se modlili, a i teď koná nadpřirozené dílo v náš prospěch. Víra v zázrak je víra v Jeho zázračné, progresivní dílo v našich životech.

 Krásnou letní neděli přeje Eva K.