Kniha na měsíc prosinec 2021 - David Grossman: Mít s kým běžet

David Grossman: Mít s kým běžet

 Vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 2014, z hebrejštiny přeložil Jindřich Vacek, ISBN: 978-80-204-2304, stran 392

David Grossman (1954) patří mezi trojici nejslavnějších izraelských autorů starší generace, spolu s Amosem Ozem a Abrahamem Jehoshuou. Začínal jako novinář ve veřejnoprávním rozhlasu, proslul románem Viz LÁSKA z roku 1983, ve které zpracovává zkušenost poválečných dětí přeživších rodičů. Uvedený román je formálně velmi neortodoxní (kromě části více méně realistické obsahuje snovou část o posmrtném životě slavného polského spisovatele Bruna Schulze a dále příběh nesmrtelného žida ve vyhlazovacím koncentračním táboře). Své trauma rodiče, kterému zahynul syn, izraelský voják při invazi do Libanonu, přetvořil do objemného románu Žena prchající před zprávou (2008). Představovaný román vyšel v originále v roce 2000 a zcela se odlišuje od obou zmíněných děl.

Tématem románu je prostředí závadové jeruzalémské mládeže a problémy ve vztazích mezi rodiči a dětmi. Na dospívající hrdiny se román natolik soustředí, že některé recenze o románu hovořily jako o dobrodružné próze pro mládež. Takové zařazení textu ubližuje, protože sice může oslovit mládež, řada životných postav a jejich zajímavé osudy mají co nabídnout i (nebo převážně) dospělým. Příběh je sice striktně realistický, není ale lineárně vyprávění. Dva hlavní hrdinové Asaf a Tamar prožívají svůj příběh časově posunutý o několik týdnů. Příběhy obou se střídají, časově se stále více přibližují, až se v napínavém vyvrcholení stýkají. Kromě dvou mladých lidí je v knize rozeseto vícero postav různého stáří, o kterých se toužíte dozvědět co nejvíce. Ať již jde o šéfa gangu zlodějů a pouličních umělců Pesacha nebo nedobrovolnou řeckou jeptišku Theodoru, restauratérku Leu anebo uměleckého kováře Nosorožce.

Asaf je mladík, který si zvyká na svou první letní brigádu na jeruzalémském magistrátu, ničím zdánlivě nevyniká, trápí se svou nesmělostí a svým submisivním vztahem ke svým vrstevníkům. Tamar je talentovaná zpěvačka s komplikovaným poměrem ke chladným zámožným rodičům, její o něco starší bratr Šaj je drogově závislý a z domova před nedávnem zmizel. Asaf vstupuje do příběhu s úkolem od svého šéfa, aby našel majitele psa z magistrátního psího útulku a vybral od něj pokutu. Tamar začíná svůj příběh o několik týdnů dříve a vydává se na pečlivě připravovanou a riskantní cestu za vysvobozením svého bratra. Asaf na své cestě sbírá indicie o Tamar a jeho příběh „dobíhá“ svou spoluhráčku až k napínavému finále.

Román končí happy endem, což může čtenáři připadat „nedospělé“ a nepravděpodobné. Zaručuji vám, že nejde o žádné objetí v záři zapadajícího slunce. Závěr sice svědčí pro naději, nic však není jednou pro vždy jisté. To rozhodně ne. Možná ve vás příběh vyvolá vzpomínky na vaše mládí s prvními láskami, se spory s rodiči a s vlastními dětmi. Každopádně zatoužíte být pro druhé takovým světlem, jako se to podaří Asafovi s Tamar.

Ukázky:

Str. 9: Ulicemi peláší pes a za ním běží chlapec. Spojuje je dlouhý provaz, plete se zlostně bručícím chodcům pod nohy a chlapec nepřestává mumlat „promiňte, promiňte“. Mezi těmi omluvami na psa křičí „tak zastav se! stůj!, jednou mu dokonce – ta ostuda – uklouzlo i „prr!“, ale zvíře uhání dál. Letí vpřed, rušné vozovky přebíhá na červenou, mezi nohama lidí se jeho zlatistý kožich chlapcovým očím ztrácí a hned zase ukazuje jako tajné signály. Chlapec křičí „nežeň se tak!“ a říká si, že znát aspoň jeho jméno, zavolá na něj a pes se třeba zastaví nebo přinejmenším zpomalí, jenže v hloubi duše cítí, že zvíře by beztak běželo dál – i když se mu provaz kolem krku stáhne a bude ho škrtit, bude uhánět, dokud nedorazí, kam má namířeno. Kéž už bychom tam byli a on mi dal pokoj…

Str. 65: „Takhle jsi…“ Takhle jsi hrozně nahá, až mi to srdce láme, měla už na jazyku Lea. „Mně připadáš hezká vždycky,“ prohlásila nakonec. „Moje matka říkávala, že kdo je hezký, tomu to bude slušet, i když si přes obličej natáhne botu.“ Tamar se na ni vděčně usmála, položila jí ruku na velké rameno a láskyplně je stiskla. Teď se totiž ta malá plachta smutku, napjatá mezi nimi po celou dobu stolování, na okamžik vzedmula směrem k Lee, jejíž matka tohle jistě neříkala o Tamar. Ta připustila: „Jenže já nevím, jak se ovládnu, když půjdeš kolem s Nojku.Víš, co mě napadlo? Že tohle je poprvé, co se s ní loučím na tak dlouho.“

Str. 149: „Nezpíváš špatně…,“ prohlásil Pesach Bejt ha-Levi a začal cucat párátko, které do té chvíle svíral v zubech. Pozorně si ji prohlížel se směsicí podezření a pobaveného obdivu. Pak se podíval na matku. Ta se po celé to krátké vystoupení usmívala bezzubými ústy a pokyvovala hlavou. „Tak co říkáš, maminko, ta malá je fakt dobrá, ne?“ Jeho otec klímal na lavici za ní. Tamar se snažila neposlouchat. Doufala, že tu bude nějaké normální místo, kde by se hned osprchovala. Je to jen bezvýznamný lump, opakovala si kurážně, co do telefonu říkal přímo z téhle místnosti Šaj.

Str. 267: Moše Honigman, bývalý soudní stenograf a nyní důchodce, bezdětný, ovdovělý před čtyřiceti lety. Vedle poněkud jednotvárného zaměstnání si pěstoval pár skromných koníčků: sbíral staré mapy, cestopisy věnované Svaté zemi a nahrávky dechových kapel. Hrál na dálku šachy s nadšenci z celého světa a zvykl si každý rok se naučit jeden jazyk na úrovni jednoduché konverzace. Byl to osamělý, zapálený, věčně rozčilený člověk, kterého stáří jako by překvapilo uprostřed dětství. Navíc k tomu všemu vášnivě miloval detektivní romány, jaké si za pět šekelů koupíte v malých antikvariátech a díky nimž na dvě hodiny denně zapomenete na své nesplnitelné touhy.

Str. 305: Čtyři dny poté, co Tamar se Šajem utekla a ztratila Dinku, spěchal Asaf pěší zónou v ulici Ben Jehuda, skoro utíkal. Sice si nedělal velké naděje, ale pokoušel se najít toho kytaristu. Její batoh, který nesl na zádech, najednou hrozně ztěžkl, byl plný života, našeptával mu slova, myšlenky, volání o pomoc. Asaf minul kruh diváků přihlížejících vystoupení mladé kouzelnice na chvíli se zastavil a zaposlouchal do hry mladičkého houslisty, skoro ještě dítěte, a potom zahlédl dalšího chlapce – ten seděl opřený o zeď banky a smyčcem, který svíral prsty nohou, vyluzoval monotónní melodie z nástroje podobného sitáru.

 https://www.databazeknih.cz/obalka-knihy/mit-s-kym-bezet-58191