kniha pro měsíc květen 2012

 

Kniha pro měsíc květen 2012

 

Marcel Reich - Ranicki : Můj život, Větrné mlýny 2003 (z němčiny přeložila Marta Myšková)

Marcel Reich – Ranicki, proslulý německý literární kritik, se na prahu své osmdesátky rozhodl sepsat životní bilanci. Jeho život je malými dějinami 20. století. Nám křesťanům umožňuje (jinak nemožný) prožitek radostí a hrůz minulého století, jak je zažil a prožil sekulární, na hodnoty však citlivý, intelektuál.

Narodil se jako Marcel Reich v roce 1920 v sekularizované židovské rodině v polském městě Wloclawek. Ještě v jeho dětství rodina přesídlila za příbuznými do Berlína, kde nadaný Marcel absolvoval gymnázium (v roce 1938), vynikal zejména v literatuře. Rodina zažívala vzestup nacismu a sílící utlačování Židů. Pro Marcela však Německo té doby znamenalo především Kulturu. Již v mládí měl vyhraněné kulturní zájmy – německou literaturu a světové divadlo. Po deportaci rodičů byl na podzim roku 1938 též deportován do domovského státu, do Polska. Po okupaci Polska dle jeho vyprávnění nastává okamžitě protižidovská zvůle Němců (a Poláků) – šikanování, ponižování a bezdůvodné zabíjení.

Číst dál: kniha pro měsíc květen 2012

pozvánka na přednášku KA "Sv. Anežka a počátky Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou"

Křesťanská akademie Karlovy Vary Vás zve  na  přednášku s tématem "Sv. Anežka a počátky Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou", která se koná v pátek 20.4.2012 od 19 hodin na faře v Rybářích.  Přednášet bude P. ThDr. Gabriel Rijad Mulamuhič, Ph.D., O.Cr..

 

 

 

 

Setkání s biskupem Radkovským

V neděli 15. dubna jsme uvítali  v našich karlovarských farnostech na pastoračně vizitační návštěvě plzeňského biskupa Mons. Františka Radkovského.

Dopoledne pan biskup celebroval mši svatou v Dalovicích a mši svatou v Nové Roli.

Odpoledne se farníci setkali s panem biskupem na faře v Rybářích. Setkání zahájil pan biskup přednáškou na téma "20 let plzeňské diecéze". Po přednášce následovala dlouhá diskuze, kdy pan biskup trpělivě odpovídal na vznesené dotazy ohledně plzeňské diecéze, karlovarské církve, chystaných restitucích a různých hnutích v církvi.

V podvečer se pan biskup setkal s pastoračními radami farností Stará Role a Rybáře, s katechety a se skautským vedoucím.

kniha pro měsíc duben 2012

 

Číst dál: kniha pro měsíc duben 2012

svatý pro měsíc duben 2012

 

Svatý (blahoslavený) na měsíc duben 2012

 

 

Blahoslavený Notger (Notker) Balbulus (Koktavý), 6. dubna (narozen kolem roku 840 v Heiligau (přejmenovaném na Elgg) u St. Gallenu ve Švýcarsku výroční den úmrtí 912), patron dětí s vadou řeči a hudebníků

Říká se (mezi křesťany), že ve společnosti křesťanů se žije dobře a že křesťanštější společnost znamená lepší společnost. Notker poznal, že právě v takové společnosti může být zle. Protože trpěl koktavostí, byl dle tradice od mládí posmíván a urážen. Již jako muž a mnich proslavený moudrostí byl prý uražen dvorním kaplanem Karla III. Ten o něm prohlásil, že takto přece nevypadá nejmoudřejší muž říše. A protože křesťané obecně potřebují své mínění demonstrovat v praxi, hned položil Notkerovi (zjevně ironickou) otázku : „Pověz mi, co právě teď dělá Bůh na zemi?“ Notker zocelený životem s vadou dokázal vtipně reagovat : „Dělá to, co dělal vždy : pokorné povyšuje a pyšné ponižuje.“ Přítomní císařovi dvořané ocenili odpověď halasným smíchem. Dle tradice kaplan následně odjel, avšak na cestě spadl z koně, zlomil si nohu, a tak byl dopraven zpět do Notkerova kláštera. Dokud se Notkerovi neomluvil, noha se mu nezahojila. I tady lze ocenit moudrost tradice. Špatné skutky mohou působit na pachatele tak dlouho, dokud se k nim nepostaví čelem...

 

Bl. Notker nebyl jen postavou legend. Studoval v klášterní škole v St. Gallen, vstoupil do benediktinského kláštera tamtéž a působil zde jako knihovník a průvodce hostů. Pro svou vzdělanost a moudrost se stal rádcem císaře Karla III. Notker byl aktivní i jako učitel, básník a hudební skladatel. Dokončil Erchanbertovu kroniku, uspořádal martyrologium, sepsal pojednání "De musica et symphonica" a je považován za autora sbírky legend a anekdot, nazvané "Gesta Caroli Magni ". Složil asi 50 sekvencí - svatodušních zpěvů Alleluja před evangeliem.


Bl Notker je zobrazován jak sedí před svou celou, a naslouchá klapání mlýnského kola.





 

4. velikonoční koncert ve prospěch zrakově postižených

V sobotu 14. dubna od 16  hodin se v kostele Nanebevstoupení Páně ve Staré Roli konal 4. velikonoční koncert ve prospěch zrakově postižených.

Na koncertu vystoupili:

Vokální trio Makabara

Hana Šimková

RNDr. Petr Trojík a Věra Smržová

Milan Hradil

Pěvecký sbor ZŠ a ZUŠ Šmeralova Karlovy Vary

Vybraný finanční  výtěžek bude využit na rozvoj sociálních služeb pro zrakově postižené.

postní duchovní obnova

24. března 2012 se konala v kostele ve Staré Roli farní duchovní obnova s husitským farářem Mgr. Lukášem Bujnou. Tématem přednášek bylo "Soud" a "Ospravedlnění". Obnova byla ukončena mši sv..

 

 

Velikonoční orientační hra v lázeňských lesích pro rodiče s dětmi

12. skautský oddíl Rigel pozval rodiče s dětmi na neděli Zmrtvýchvstání do lázeňských lesů. Skauti připravili orientační hru - trasu cca 5 km po lázeňských lesích Linhardského kopce s vyhledáváním pozoruhodných míst. Rodiny se sešly ve 14 hodin u Tržnice, cíl trasy byl ve Starém mlýně v Březové. Zde byl připraven oheň, pekly se buřty. Děkujeme skautům za krásně připravené  odpoledne.

svatý pro měsíc březen 2012

Svatý na měsíc březen 2012

 

Svatý Patrik (irsky Naomh Pádraig, angl. Saint Patrick), vlastním jménem Maewyn Succat (Magonus Succetus) – 378 – 461, svátek 17. března

 

Čím jsou pro nás Cyril s Metodějem, tím je pro Iry svatý Patrik. Cizinec, který dokázal pohanskému národu představit program křesťanství natolik poutavě, že Irové v krátké době jako celek konvertovali ke křesťanství.

 

Svatý Patrik pocházel z římské Británie (Walesu), podle legendy byl unesen ve svých 16 letech do Irska. Po šesti letech otroctví a dvou neúspěšných pokusech o útěk se mu podařilo uprchnout domů. Zvolil si církevní dráhu a stal se mnichem. Do Irska se vrátil jako misionář a působil tam v druhé polovině 5. století. Postavení Patrika není dodnes úplně jasné, pravděpodobně byl biskupem či opatem s biskupskými pravomocemi. Patrik znal výborně místní jazyk a zvyky. Prošel celý ostrov křížem krážem. Kázal, pomáhal a zakládal pastorační centra (kláštery a opatství). Podle legendy v době jeho smrti bylo Irsko křesťanské (včetně krále Leogaria). Traduje se, že Patrik se setkal s legendárním pohanským pěvcem Ossianem a přičinil se o pokřesťanštění jeho harfy. Drsná irská (keltská) poezie našla pohostinství v klášterech a nasála křesťanské ovzduší a rozkvetla do krásy.

 

Patrikovo nasazení za věc Krista přineslo nečekané plody. Evropa rozvrácená po zániku Západořímské říše byla „civilizována“ irskými misionáři (Kolumbán, Gallus, Ursus, Fredianus, Cataldus, Donatus). Irsko vrátilo poklady civilizace zpět mateřskému kontinentu. I díky sv. Patrikovi trvala anarchie v Evropě kratší dobu.

 

Pro nás může být zajímavé, že svatý Patrik dokázal Krista představit tak srozumitelně a s takovým nosným programem, že se v krátké době podstatná část oslovených za ním vydala. Patrik své posluchače asi nepoučoval, že jsou to nevzdělaní pohané, kteří nemají co nabídnout. Vycházel z výborné znalosti kultury a jazyka oslovovaných. Nebral jim jejich identitu, pouze jim nabídl možnost, jak své možnosti dokonale realizovat za pomoci nového výkladu této identity a nabídky jejího konkrétního zacílení. Poskytl místní kultuře možnost růstu k nebývalé kráse. Navíc místní křesťanství bylo natolik silné, že dokázalo Evropě tento nově vytvořený program s úspěchem nabídnout.

Zdroje : www.wikipedia.cz (obrázek a text), Vrána K. a kol. : V jednom společenství, Vyšehrad 2009 (text)

kniha pro měsíc březen 2012

Kniha pro měsíc březen

 

Dag Solstad : Ostych a důstojnost, Pistorius + Olšanská 2008 (z norštiny přeložil Ondřej Vimr)

 

Norský spisovatel Dag Solstad (nar. 1941) prošel  obdobím radikálního komunistického poblouznění (byl populárním představitelem literárního socialistického realismu v Norsku). Reflexe vlastních omylů z něj však následně učinila výborného pozorovatele současné společnosti a prosazovatele tradičních hodnot : „Všechno, co reprezentuji, je vážně ohroženo. Žijeme ve věku komerce, který většině lidí přináší velkou svobodu. Nemůže být pochyb o tom, že lidé ještě nikdy nebyli tak šťastní jako dnes. Nešťastný jsem jenom já a každý, kdo je rozumný. V tom je to dilema.“ (str. 126 – doslov). Novela Ostych a důstojnost je vyprávěním o jednom dni učitelského veterána Eliase Rukly. Pedagog při rutinním probírání Ibsenovy Divoké kachny náhodou dosáhne zcela nového a nerutinního pohledu na slavné dílo. Je uchvácen, na rozdíl od svých stále rutinně netečných žáků. Zklamání nad trudným osudem světlonoše vzdělanosti v kombinaci s náhodnou událostí v něm vyvolá nával hněvu. Při veřejném výstupu učitel „rozmlátí“ svůj deštník a slovně napadne jednu ze žákyň. Cestou domů reflektuje svůj dosavadní život na prahu stáří a shledává ho neunesitelně lehkým v sféře povolání i rodiny. Ideály jsou pryč, život se zdá být zcela neautentickým. Nic se nezdá být výrazem osobní potřeby či rozhodnutí (včetně manželství!), vše se děje z nutnosti (protože se to tak dělá, protože se to čeká, protože je to tak snazší). Cesta zpět není možná...

 

V tom spočívala výuka národní literatury. Tak to probíhalo rok co rok. Pro žáky jen souvislý cvrkot, pro někoho, možná, podnět k tomu, aby se zamyslel na tím, proč stát zaměstná dospělého vzdělaného muže, usadí jej do třídy za katedru a uloží mu, aby pobízel mladé lidi k četbě všech těchto knih, o něž s žáci ani nijak zvlášť nezajímají, ani jim moc nerozumějí, každopádně ne způsobem, jakým se je státem zaměstnaný vyučující snaží přimět, aby jim rozuměli, ale ve skutečnosti pro všechny, bez ohledu na to, zda v nich onen podnět, jenž by mohl být prvním příslibem povznesení se do vyšších sfér, opravdu procitl, či nikoliv, aby navzdory všem okolnostem získali nejvyšší všeobecné vzdělání, jež náleží devatenáctiletým mladým lidem, a nemuseli v pozdějším životě při všednodenních rozhovorech, jež v součtu nejrůznějších nuancí, pretextů a podtextů tvoří základ toho, jak společnost chápe sebe samu, zabředat do privátních patetických kydů a floskulí nad tématy, které si zasluhují poněkud ušlechtilejší zacházení, a tak podávat svědectví o tom, že i mezi těmi, jimž se dostalo nejvyššího všeobecného vzdělání, které stát poskytuje, se najdou doslova necivilizovaní jedinci, kteří nemají ani tolik vychování, aby svůj nedostatek skrývali, neřkuli se za něj styděli...“ (str.26-27).

 

Stalo se to jemu, a pro něj to znamenalo, že končí. Že zkrátka končí ve společnosti, že z ní vypadl. Věděl, že do …. školy už nikdy nevkročí. … Jak to bude s jeho manželkou? … To znamená, že tohle je konec, pomyslel si. Je to strašné, ale zpátky už žádná cesta nevede.“ str. 118 – 119.

Copyright Lukáš Štěpka - | Powered by etoro review.