kniha na měsic únor 2018

Martin Veselovská / Tomáš Holub: Biskup na snowboardu

vydalo nakladatelství Vyšehrad spol.  s r. o. v roce 2017, edice Rozhovory, ISBN: 978-80-7429-906-3

Nakladatelství Vyšehrad pokračuje ve své oblíbené řadě rozhovorů se zajímavými osobnostmi současného vědeckého, kulturního a církevního života. Po Václavu Vackovi, Pavlu Rychetském, Luboši Kropáčkovi, Janu Rybářovi a dalších padl výběr na biskupa plzeňského Tomáše Holuba. Martin Veselovský (1972) je zkušeným novinářem, který působil na Hlasu Ameriky, v TV Nova, v Českém rozhlase i v České televizi a který obdržel novinářské ceny Karla Havlíčka Borovského a Ferdinanda Peroutky. Není členem žádné z církví, a tedy byl ideálním partnerem pro nejmladšího biskupa „misijní“ Plzeňské diecéze.

Rozhovor je rozdělen na několik témat veřejných i osobních. První kapitola „Na misijním území“ rozebírá postavení biskup

a a způsob jeho působení ve svěřené diecézi „bez věřících“. Diagnostikuje subjektivně vnímaný status „vesnických“ katolíků ve své diecézi jako status „exota“, který se musí do značné míry vyrovnat se svou osamělostí. Argumentačně slabá je však obhajoba neexistence (či snad nepatřičnosti) demokratického uspořádání v církvi. Organizace církve je věc spíše praktická; pokud může Pán působit v současné struktuře, může se projevovat i demokraticky uspořádané církvi. Druhá kapitola „Brány pekla ji nepřemohou“ se zabývá současným pontifikátem a souvisejícími tématy rozvedených a celibátu.  V této kapitole se hlásí k neideologickému křesťanství, které je zde pro ty slabé a které nedostatky druhých nechápe jako překážky pro účast na společenství. Třetí kapitola „Víra kostelní, kostelecká a osobní“ jsou probírkou kořenů Tomáše Holuba. Paradoxně má tradiční katolík (jako formační zážitek zmiňuje osobní spontánní modlitbu svého otce) chápat věřící v diecézi, kde je „tradičních“ věřících menšina.  Kapitola „Ježíšek, který nenosí dárky“ se zabývá nadpřirozenem a exorcismem. Partneři rozhovoru se neshodnou na rozdělení vidění skutečnosti na racionální, iracionální a transcendentní. Pro tazatele není racionální působení personalizovaného zlého ducha a boj církve proti němu. Na stranu druhou Tomáš Holub transcendentno ponechává v užších hranicích, tedy nevidí nadpřirozeno tam, kde může budoucnost přinést vysvětlení dosud neznámých procesů a dějů. V kapitole „Můžete mě poslat někam“ poutavě probírá vojenskou zkušenost Tomáše Holuba, včetně setkání s excesivními balkánskými událostmi. Zážitek občanské války nemůže člověka neproměnit: nosnou je pro něj eucharistie jako Kristova přítomnost, o ostatních věcech lze diskutovat jako o kulturně, dobově a situačně podmíněných. Zajímavý je i postřeh, že v některých situacích není věřící schopen unést konflikt mezi svou vírou a zažívanými událostmi. A zde je prostor pro Hospodina, nechť se snaží… „Církev iritující“ je obhajobou restitucí a způsobu jejich vyjednání. Setrvává však spíše na rovině popisu postupu a jeho „spravedlnosti“, než aby poskytl pádné argumenty pro to, že úspěch ve vyjednávání je v dlouhodobém výhledu skutečně nadějí. Alespoň se přiznává k pochybnostem, zda ŘKC svůj „úspěch“ unese. Jedna z nejpoutavějších kapitol je „Před Bohem jeho muž“ o rozdílech mezi mužskou a ženskou spiritualitou a o feminizaci kněžství a víry (viz některé projevy mariánského kultu a vztahu k Ježíši Kristu). Kněz je mužem, který se nemůže obejít bez vztahu a vztahům k ženám. Jen kněz s vyrovnaným vztahem k oběma pohlavím je vyrovnaným člověkem. Tomáš Holub neradí jít cestou sebezáporu, na stranu druhou ten je pro současnou podobu kněžského povolání více či méně podmínkou. Jak na to, to je dle Holuba jedna z otázek podstatných pro další vývoj církve. „Prostor, který se zmenšuje“ hovoří o Evropě a její ztrátě identity a dále o naději v Boha. Mezi obranou minulosti a vírou v Boží moc a sílu dialogu volí Holub budoucnost a dialog (za podmínky, že půjde o setkání dvou logů, tj. racionálně uchopených výkladů světa). Poslední kapitola „Bez mitry“ hovoří o sportu, publicitě a vystupování na sociálních sítích. Podařený je příměr mezi jízdou na snowboardu a biskupskou službou (pevně spoutané nohy a jezdec neví, jaká nerovnost ho při sjezdu čeká).

Můžeme-li rozhovory s Tomášem Holubem shrnout, nejde z jeho strany o špatný výkon. I když v některých tématech (pastorace rozvedených, osob s jinou orientací, celibátu, působení Zla, demokratické mechanismy v církvi) vystupuje možná příliš opatrně či tradičně, celkově je řečené čistým větrem ve velmi konzervativním prostředí českých biskupů. Sice nebudete vždy souhlasit, můžete si být jisti, že Tomáš Holub by si s Vámi o čemkoli pohovořil a že by s snažil být upřímný bez zbytečných frází. A to není špatný začátek jeho biskupského působení.

Ukázky Str. 17: Církev v žádném případě není řízena jako firma. Dá se samozřejmě řídit jako firma, ale pak je to průšvih, protože v té chvíli je mocenská struktura chápána a hodnocena jako základní a nejdůležitější věc. Dobře je to vidět v Dostojevského textu Velký inkvizitor. Pojetí církve jako strukturálně, chcete-li firemně řízené organizace, jasně vystupuje ve scéně, kdy ke Kristu přichází španělský kardinál, inkvizitor, a vytýká mu, že církev – firmu, do které vložil své ideje, neumí technicky řídit. A oni kardinálové, že to umějí. A tak Krista naléhavě žádá: „Odejdi, protože jinak pokazíš tu myšlenku, kterou jsi do věci vložil.“

Str. 33: V dnešní době, kdy kněží nežijí striktně v uzavřeném řeholním životě, nutně vstupují do velmi blízkých vztahů a je jasné, e také do blízkých vztahů se ženami. Protože kdyby to tak nebylo, vytěsňovali by jeden ze základních druhů komunikace… A potřební lidé, kteří za knězem přicházejí, velmi touží po tom, aby s nimi vstoupil do velmi osobního chápajícího dialogu, který nezúčastněná stavovská pravidla odstupu překračuje a přináší lidské přijetí, pochopení a blízkost. A takový přístup (a mnohdy právě jen takový) může opravdu být pomocí.

Str. 55: Pokaždé, když se člověk věnuje činnostem, při kterých není jisté, zda si nezahrává s něčím nadpřirozeným, co by chtěl ovládnout a mít ve své moci, je to určitě přinejmenším riskantní. Klasickým příkladem jsou homeopatika. Církev se na ně dívá následovně: buď jsou homeopatika a jejich funkce něčím, co má v sobě racionální důvod, a pak je všechno v pořádku. A je jedno, jestli jejich účinky vysvětlíme fyziologicky nebo psychologicky. Obojí patří do přirozeného světa a jeho výkladu. Nebo ale jejich působení nejme schopni na této přirozené rovině vysvětit, a pak existuje skutečné riziko, že jsou ve hře i nějaké nadpřirozené síly. Pokud to tak je, pak tyto síly ze své podstaty stojí proti člověku. A s tím mít něco společného znamená velice nebezpečné zatahování zla do vlastního života.

Str. 96: Jsem přesvědčený, že je velmi špatně, že přechod do dospělosti není obsažen v tom, jak se dnes muži připravují na svátost biřmování a jak ta samotná svátost probíhá. Pro muže je zjevně důležité nějakou iniciací projít. Proto před námi stojí velký úkol vrátit biřmování rozměr skutečné iniciace, a to nikoliv jen pro muže.

 

Obrázek: http://www.ivysehrad.cz/kniha/biskup-na-snowboardu/

 

 

 

Copyright Lukáš Štěpka - | Powered by etoro review.