kniha na měsíc leden 2017

Dror Mišani: Případ pohřešovaného
 z hebrejštiny přeložil Jindřich Vacek, vydal Argo v roce 2015, 216 str., ISBN: 978-80-257-1607-6
Aby se detektivky staly něčím více, než chvilkovým rozptýlením, musí nabízet něco více než zločin a odhalení jeho pachatele. Dror Mišani (nar. 1975), izraelský literární vědec, editor a překladatel chtěl původně napsat svou dizertační práci, a tak se na přednáškovém pobytu své manželky v cizině pustil do díla. A dle jeho podání vznikla… detektivka. Kniha pochopitelně nenabízí pouze zločin, pátrání po pachateli a vyřešení záhady.


 
Děj se odehrává v malém městě u Tel Avivu v současném Izraeli. Hlavním hrdinou je policejní vyšetřovatel Avraham Avraham, osaměle žijící muž s počínající krizí středního věku. Protože náhodou stál na počátku případu zmizelého studenta Ofera Šarabiho, stíhá ho pocit viny, pochybnosti o vlastních schopnostech, a to zásadně ovlivňuje celé pátrání. Jeho protihráčem není překvapivě pachatel zločinu, ale mladý učitel a začínající spisovatel Zeev Avni. Jeho umělecké aspirace a podivínství zásadně ovlivní vyšetřování a změní život oběma hlavním aktérům.
Vyprávění vedené ve třetí osobě se v kapitolách střídá mezi policistou a učitelem a proplétá se bezpečnostní situací, národnostními třenicemi, rodinnými vztahy a výchovnými strategiemi s odskokem ke Kafkovu Dopisu otci. Exotické místo děje, věrohodné a zajímavé hlavní postavy a vývojový charakter celého příběhu dodávají románu vše, co umožňuje knihu přečíst vícekrát (i u vědomí identity „pachatele“).




Ukázka:
Str. 13: naproti němu seděla matka. Další matka. Během té směny přišly už dvě, První z nich byla poměrně mladá a hezká. Měla přiléhavé bílé tričko a nádherné klíční kosti. Stěžovala si, že na ulici před školou natloukli jejímu synovi, a on ji trpělivě vyslechl a slíbil, že se její stížností budou náležitě zabývat. Ta druhá žádala, aby policie poslala detektivy, kteří by sledovali její dceru a zjistili, proč do telefonu špitá a proč se v noci v pokoji vždycky zamyká. Podobné stížnosti přicházely poslední dobou pokaždé, když sloužil. Týden předtím si jedna žena stěžoval, že ji proklela tchyně. Byl přesvědčen, že dozorčí na vrátnici zastavují kolemjdoucí a chtějí po nich, aby za ním chodili s bezpředmětnými stížnostmi, jen aby si z něj dělali blázny. Když sloužili jiní policisté, podobné stížnosti se nevyskytovaly.
Str. 27: Sotva uviděl policejní vozy parkující před domem, věděl, proč jsou tam. Napověděl m to instinkt, palčivý zážeh poznání hluboko v jeho nitru. A také věděl, že je připraven, přestože ještě netušil k čemu. Bylo to zvláštní – jako kdyby život v posledních letech potají směřoval k tomuhle okamžiku, aniž o tom on sám měl sebemenší ponětí. Jako by v něm došlo k jakémusi vzryvu, připomínajícímu nečekaný porod: jakmile spatřil ty policejní vozy, stal z něho jiný člověk, který v něm byl řadu let a čekal. S Ilajem to bylo naopak. Devět měsíců se chystali, ale když se narodil, jako by na ně zčistajasna spadla bomba. Měli se stát rodiči, jenže to se nestalo. Naopak, oba se zase sami stali hrozně bezmocnými dětmi.
Str. 259: V tom, co jsem začal psát, pokračovat nebudu, toho se neobávejte, přestože dneska už chápu, jakou sílu mé dopisy měly. I když jsem nevěděl nic (teď už mi to věříte?), v těch dopisech jsem vlastně napsal pravdu – pravdu literární i reálnou – dlouho předtím, nežli jste ji poznali Vy všichni. Možná právě tohle mají lidé na mysli, když mluví o inspiraci. Pociťuji jisté uspokojení (a také mi běhá mráz po zádech), když pomyslím na Oferovi rodiče, jak čtou jeho dopisy obsahující obvinění, která se proti nim Ofer odvážil vznést…


Obrázek: http://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/202/798_100.jpg

Copyright Lukáš Štěpka - | Powered by etoro review.