kniha pro měsíc březen 2012

Vytvořeno neděle 4. březen 2012 19:39 Napsal Super User

Kniha pro měsíc březen

 

Dag Solstad : Ostych a důstojnost, Pistorius + Olšanská 2008 (z norštiny přeložil Ondřej Vimr)

 

Norský spisovatel Dag Solstad (nar. 1941) prošel  obdobím radikálního komunistického poblouznění (byl populárním představitelem literárního socialistického realismu v Norsku). Reflexe vlastních omylů z něj však následně učinila výborného pozorovatele současné společnosti a prosazovatele tradičních hodnot : „Všechno, co reprezentuji, je vážně ohroženo. Žijeme ve věku komerce, který většině lidí přináší velkou svobodu. Nemůže být pochyb o tom, že lidé ještě nikdy nebyli tak šťastní jako dnes. Nešťastný jsem jenom já a každý, kdo je rozumný. V tom je to dilema.“ (str. 126 – doslov). Novela Ostych a důstojnost je vyprávěním o jednom dni učitelského veterána Eliase Rukly. Pedagog při rutinním probírání Ibsenovy Divoké kachny náhodou dosáhne zcela nového a nerutinního pohledu na slavné dílo. Je uchvácen, na rozdíl od svých stále rutinně netečných žáků. Zklamání nad trudným osudem světlonoše vzdělanosti v kombinaci s náhodnou událostí v něm vyvolá nával hněvu. Při veřejném výstupu učitel „rozmlátí“ svůj deštník a slovně napadne jednu ze žákyň. Cestou domů reflektuje svůj dosavadní život na prahu stáří a shledává ho neunesitelně lehkým v sféře povolání i rodiny. Ideály jsou pryč, život se zdá být zcela neautentickým. Nic se nezdá být výrazem osobní potřeby či rozhodnutí (včetně manželství!), vše se děje z nutnosti (protože se to tak dělá, protože se to čeká, protože je to tak snazší). Cesta zpět není možná...

 

V tom spočívala výuka národní literatury. Tak to probíhalo rok co rok. Pro žáky jen souvislý cvrkot, pro někoho, možná, podnět k tomu, aby se zamyslel na tím, proč stát zaměstná dospělého vzdělaného muže, usadí jej do třídy za katedru a uloží mu, aby pobízel mladé lidi k četbě všech těchto knih, o něž s žáci ani nijak zvlášť nezajímají, ani jim moc nerozumějí, každopádně ne způsobem, jakým se je státem zaměstnaný vyučující snaží přimět, aby jim rozuměli, ale ve skutečnosti pro všechny, bez ohledu na to, zda v nich onen podnět, jenž by mohl být prvním příslibem povznesení se do vyšších sfér, opravdu procitl, či nikoliv, aby navzdory všem okolnostem získali nejvyšší všeobecné vzdělání, jež náleží devatenáctiletým mladým lidem, a nemuseli v pozdějším životě při všednodenních rozhovorech, jež v součtu nejrůznějších nuancí, pretextů a podtextů tvoří základ toho, jak společnost chápe sebe samu, zabředat do privátních patetických kydů a floskulí nad tématy, které si zasluhují poněkud ušlechtilejší zacházení, a tak podávat svědectví o tom, že i mezi těmi, jimž se dostalo nejvyššího všeobecného vzdělání, které stát poskytuje, se najdou doslova necivilizovaní jedinci, kteří nemají ani tolik vychování, aby svůj nedostatek skrývali, neřkuli se za něj styděli...“ (str.26-27).

 

Stalo se to jemu, a pro něj to znamenalo, že končí. Že zkrátka končí ve společnosti, že z ní vypadl. Věděl, že do …. školy už nikdy nevkročí. … Jak to bude s jeho manželkou? … To znamená, že tohle je konec, pomyslel si. Je to strašné, ale zpátky už žádná cesta nevede.“ str. 118 – 119.

Copyright Lukáš Štěpka - | Powered by etoro review.