kniha pro měsíc červenec 2014

Konrad Paul Liessmann:  Chvála hranic / Kritika politické rozlišovací schopnosti, nakladatelství Academia 2014
z němčiny přeložil Milan Váňa
Konrad P. Liessmann je rakouský filozof a publicista, který v České republice proslul kritickou knihou o krizi vzdělávání Krize vzdělanosti (Academia 2009); mimo jiné i proto obdržel cenu VIZE97. Nakladatelství Academia se mu věnuje soustavně (jde již o jeho čtvrtou knihu u tohoto nakladatelství) a není to špatná volba.


Autor přepracoval své přednášky a články s tématem hranice či přechodu. Již v předmluvě knihy (Krínein: jak rozlišovat) zdůrazňuje, že schopnost rozlišení (kritika) je zejména v období krize (ekonomické či společenské) k nezaplacení (čím se totiž krize vlastně liší od normálního stavu?). Rozlišení mezi protikladnými pojmy a vůbec vymezení pojmu (proti tomu, co pod pojem nespadá) je základem správného myšlení vůbec.
Kniha začíná rozlišením mezi bytím a nicotou (tedy mezi tím, co je, a tím, co není). S tímto rozlišením souvisí problém času (co bylo před stvořením) a problém počátku (jako pojmu, ve kterém přechází nebytí v bytí a naopak, i ve smyslu počátku člověka jako bytosti, která je schopna ve své svobodě schopna počínat, klást něco nového). V druhé kapitole na hranicích hranic se poukazuje na to, že myšlení vždy vytyčuje hranice (Spinoza usuzuje, že nějakou figuru či postavu můžeme pochopit jen tehdy, když pochopíme druh a způsob, „jak je omezena“). Ale jaké důsledky může mít mizení reálných hranic (v EU)? V naší současnosti jsou nejasné i hranice mezi člověkem a nečlověkem (zvířetem či strojem), jak se snaží demonstrovat autor ve třetí kapitole. A chce být dnešní člověk ještě člověkem? Ve čtvrté kapitole se uvažuje o „hodnotě člověka“ a tento pohoršlivý (ekonomický) pojem se odlišuje od lidské důstojnosti. V páté kapitole se konstatuje, že vymezení hranic moci státu je v dnešní době aktuální více než dříve (třeba právě i s ohledem na mizení hranic teritoriálního státu). V šesté kapitole si položíme s autorem otázku, kde jsou „hranice“ Evropy (a jaký je vlastně evropský projekt). V sedmé kapitole se klade vážná otázka, zda jsme ochotni nést rizika, která jsou se svobodnou lidskou existencí spojena (a kde jsou vlastně hranice rizika). Jaké hranice má budoucnost a o tom, jak tyto hranice ovlivňujeme dnes, se dozvídáme v osmé kapitole. Město je životním prostorem pro většinu z nás; venkov je spíše prostorem pro rekreaci nebo pro únik před civilizací. Jaké jsou hranice města (doslova i v přeneseném smyslu slova) autor přemýšlí v deváté kapitole. S naším životem je spojen hluk (právě zejména v městském prostředí); dle autora (a jím citovaných autorit) nás právě hluk činí nezpůsobilými k přemýšlení (desátá kapitola). Úřady, které byly dříve čestnými, se stávají v široké míře povoláními. Možná to samo o sobě není špatně. Špatně je spíše to, že aktivity nehonorované (dobrovolnické) považujeme za podřadné. Dle autora (v jedenácté kapitole) je dobrovolnická služba prostorem pro uplatnění stále se rozšiřujících řad seniorů; je to prostor, kdy se mohou stýkat generace a kde senioři mohou předvést sílu svých schopností. A konec knihy (dvanáctá kapitola) je věnován smrti, jejímu prožívání a jejímu „smyslu“.
Pokud promýšlíte podstatné otázky současné existence člověka a nevíte (mnohdy) jak ve svést přemýšlení dále, je to kniha pro Vás. Není psaná nesrozumitelným jazykem, není příliš teoretická a zabývá se problémy, které tíží i nás. To je pro letní měsíce ideální kombinace.
Ukázky:
Str. 11 - 12 Na půdu reality byla zpětně přivedena i celá vzorová ideologie posledních let. Jestliže ještě před nedávnem manažer a podnikání byli modelem pro všechny životní oblasti, jestliže profesoři byli povyšováni na manažery vědění a ředitelé muzeí na výkonné ředitele a nejen veřejné instituce, vzdělávací zařízení a církve, ale i res publica byly nejraději viděny jako podnikání, které se má vést podle provozně hospodářských hledisek zisku, pak byly tyto myšlenkové vzory do jisté míry pošramoceny. Platila-li před nedávnem věta „V soukromém hospodářství by to nebylo možné“ jako naprosto nevyvratitelný argument, teď už se ví, co všechno je v soukromém hospodářství možné. To neznamená, že se musíme vrátit ke starým, antikvárním vzorům byrokratické vlády; krize by však mohla mít za následek i poznatek, že pro různé činnosti existují i různé požadavky, které všechny nemají místo v modelu manažera nebo podnikání. A vzhledem k tomu, co bylo možné v poslední době vidět v souvislosti se špičkovými manažery, lobbisty a poradci, opět získává kouzlo obraz neúplatného úředníka.

Str. 48 Jazyk současnosti je skutečně plný formulací a floskulí, které v člověku vidí už jen kvantitu, jež se pozitivně či negativně odráží v účetních knihách. Když je řeč o „náplavě důchodců“, „sociálně únosném včasném dožití“ nebo „akciové společnosti Já“ – abychom citovali jen některé pojmy ze seznamu nesmyslných výrazů posledních let -, pak se v těchto pojmech vyjadřuje ekonomizace a kalkulizace humánního, jež lze pociťovat jako plíživou diskreditaci lidského. Zdá se, že názor, který je zakotven v lidskoprávním myšlení od osvícenství, totiž že hodnotu člověka nelze měřit podle toho, jaký užitek přináší podniku či národnímu hospodářství, respektive jaké náklady způsobuje, je prolomen. Představa, že hodnota člověka spočívá v jeho lidství a jinak v ničem, zní v dobách údajně prázdných kas a zostřených konkurenčních podmínek v rostoucí míře iluzorně, pokud ne antikvárně.




http://www.academia.cz/img/knihy/obalky1/lrg/chvala-hranic.jpg

Copyright Lukáš Štěpka - | Powered by etoro review.