poslední rozhovor kardinála Martiniho: "Církev je o 200 let zpátky. Proč máme strach?"

Vytisknout
Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 
Datum zveřejnění

Na webu BBC se článek s provokativním titulkem "Církev je o 200 let zpátky" dostal na špičku nejvíce sdílených odkazů. Věci si kupodivu povšimli i novináři v Česku. Nikoliv ti oficiálně katoličtí. Zde přinášíme v nezkrácené podobě překlad celého rozhovoru:

Jak vidíte situaci Církve?

"Církev je unavená, v blahobytné Evropě a v Americe. Naše kultura zestárla, naše kostely jsou velké, naše náboženská centra jsou prázdná a byrokratický aparát Církve se zvětšuje. Naše obřady a naše roucha jsou pompézní. Vyjadřují snad tyto věci to, čím jsme dnes? (…) Blahobyt tíží. My se nacházíme tam, kde bohatý mladík, který se smutkem odešel pryč, když ho Ježíš zavolal, aby z něj udělal svého učedníka. Uvědomuji si, že nemůžeme všechno jednoduše opustit. Alespoň bychom však mohli hledat lidi, kteří by byli svobodní a více na blízku druhým - jako byli biskup Romero a jezuitští mučedníci  v El Salvadoru. Kde u nás jsou hrdinové, kterými bychom se inspirovali? Z žádného důvodu je nesmíme svazovat pouty instituce".

Kdo může dnes Církvi pomoci?

"Otec Karl Rahner rád používal obraz řeřavých uhlíků, které se ukrývají pod popelem. Já v dnešní Církvi vidím nad řeřavým uhlím tak mnoho popela, že mne často přepadá pocit bezmoci. Jak je možné osvobodit řeřavé uhlí z popela, aby znovu zesílil plamen lásky? Jako první věc musíme začít hledat tyto řeřavé uhlíky. Kde jsou jednotlivci plní velkorysosti jako dobrý Samaritán? Takoví, co mají víru jako římský setník? Takoví, co jsou nadšení jako Jan Křtitel? Takoví, co se odváží nového jako Pavel? Takoví, co jsou věrní jako Marie z Magdaly? Já dávám radu papeži a biskupům, aby hledali dvanáct osob, které vybočují z řady, pro řídící posty. Lidi, co by byli nablízku těm nejchudším, obklopeni mladými a zkoušeli nové věci. Potřebujeme se konfrontovat s lidmi, kteří by planuli tak, aby se duch mohl rozšířit všude."


Jaké prostředky doporučujete proti únavě Církve?

"Doporučuji tři velmi silné prostředky. Tím prvním je konverze - Církev musí uznat vlastní chyby a musí projít cestou radikální změny, počínaje papežem a biskupy. Pedofilní skandály nás nutí nastoupit cestu obrácení. Otázky sexuality a všech témat, která se týkají těla, jsou toho příkladem. Jsou důležité pro každého a někdy jsou snad až příliš důležité. Musíme se tázat, zda lidé ještě poslouchají rady Církve v sexuální oblasti. Je Církev ještě na tomto poli důležitou autoritou nebo jen karikaturou v médiích? Druhým je Slovo Boží. Druhý vatikánský koncil vrátil Bibli katolíkům. (…) Jen ten, kdo vnímá ve svém srdci toto Slovo, může být mezi těmi, kdo pomohou obnovit Církev a budou umět odpovědět na osobní otázky správnou volbou. Slovo Boží je prosté a hledá si jako druha srdce, které by naslouchalo (…). Ani klérus ani církevní právo nemohou nahradit nitro člověka. Všechna vnější pravidla - zákony, dogmata, nám byla dána, aby projasnila vnitřní hlas a pro rozlišování duchů.

Pro koho jsou svátosti? Jsou tím třetím prostředkem k uzdravení. Svátosti nejsou nástrojem pro disciplínu, ale jsou pomocí pro lidi na cestě a ve slabostech života. Poskytujeme svátosti lidem, kteří potřebují novou sílu? Mám na mysli všechny rozvedené a znovu sezdané páry, rozšířené rodiny. Oni potřebují speciální ochranu. Církev zastává nerozlučnost manželství. Je to milost, pokud se manželství a rodina vydaří (…). Postoj, který zastáváme vzhledem k rozšířeným rodinám bude určovat, zda se k Církvi přiblíží generace dětí. Žena byla opuštěna manželem a najde si nového druha, který se postará o ni a o její tři děti. Druhá láska se vydaří. Pokud je tato rodina diskriminovaná, od Církve bude odříznutá nejenom matka, ale i její tři děti. Pokud se rodiče cítí být vně Církve nebo necítí její podporu, Církev ztratí budoucí generaci. Před svatým přijímáním se modlíme: Pane, nejsem hoden…My víme, že nejsme hodni (…). Láska je milost. Láska je dar. Otázka, zda mohou rozvedení chodit k přijímání, by měla být převrácena. Jak může Církev silou svátostí přispět na pomoc tomu, kdo je ve složité rodinné situaci?"

Co děláte Vy osobně?

"Církev zůstala 200 let zpátky. Jak to, že se nevyburcuje? Máme strach? Strach namísto odvahy? Přesto víra je základem Církve. Víra, důvěra, odvaha. Já jsem starý a nemocný a závisím na pomoci druhých. Dobří lidé kolem mne mi dávají pocítit lásku. Tato láska je silnější než pocit nedůvěry, který občas vnímám ve vztahu k Církvi v Evropě. Pouze láska porazí únavu. Bůh je láska. Mám ještě otázku na tebe - co můžeš udělat ty pro Církev?"

 Publikováno na wwsw.umlaufoviny.com: 03.09.2012

Copyright Lukáš Štěpka - | Powered by etoro review.